k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Superhrdinové

2. 5. 2020 — k47

Kdyby v našem světě exis­to­vali su­per­hr­di­nové, šlo by o de­pre­sivní sortu batma­nov­ského ražení, kdy se mi­li­ar­dář roz­hodne spasit svět, který sám pomohl zde­vas­to­vat, na­pra­vit ne­rov­nosti, jež sám po­si­lo­val a zdán­livě be­ne­vo­lentně suplo­vat roli de­mo­kra­tic­kého státu, který vy­ku­chal ze­vnitř. Nežili by skrytí za do­slov­nou maskou, vše by činili ve­řejně. Nosily by však jiné masky, ide­o­lo­gii, kult osob­nosti a armády při­ky­vo­vačů, mnohem do­ko­na­lejší pře­vleky zne­mož­ňu­jící poznat sku­tečný smysl jejich činů, ego­is­mus, PR a po­si­lo­vání vlastní po­li­tické moci.

Jak by mohli vy­pa­dat? Co třeba jeden, který poté, co vy­dě­lal de­sítky mi­li­ard dolarů, se roz­hodne za­chrá­nit lid­stvo vy­mý­ce­ním ně­kte­rých chorob. Pozadí al­tru­ismu je takové, že sám stárne, smrt se blíží a chce vy­žeh­lit pověst agre­siv­ního ka­pi­ta­listy, který se nikdy nebál za­chá­zet k ne­mo­rál­ním a ne­le­gál­ním prak­ti­kám při sa­bo­táži kon­ku­rence. Za života byl ne­lí­tostný pa­ra­zit, na věč­nost si chce koupit sva­tozář. Navíc sám moc ne­vy­dě­lal. Prací mnoha dal­ších byla vy­tvo­řena ob­rov­ská hod­nota, ne­pu­to­vala k jejím tvůr­cům, děl­ní­kům ko­gni­tiv­ním i fy­zic­kým, ale mi­li­ar­dář si ji při­vlast­nil a vládl s její pomocí jako despota.

Nebo třeba jiný, který daruje sto mega dolarů na cha­ritu pod­po­ru­jící lidi, kteří strá­dají i s ná­ku­pem po­tra­vin, za­tímco jeho ob­chodní im­pé­rium se stará, aby za­měst­nanci v nej­bo­hatší zemi světa se stále na­chá­zeli v této po­třebě. Armádu za­měst­nanců bere jako na­hra­di­telné stroje s mi­ni­mál­ním platem a ne­lid­skými nároky na pra­covní výkony. Pokud dělník neplní kvóty, je au­to­ma­ticky vy­ho­zen al­go­rit­mem a na jeho místo do­sa­zen další hla­dový a po­stra­da­telný člověk. Stej­ným způ­so­bem na­kládá s ne­po­ho­dl­nými hlasy, které se snaží jak­koli zlep­šit pozici pra­cu­jí­cích, pro­tože se mu hodí děl­níci zou­falí, ne­or­ga­ni­zo­vaní a ko­lek­tivně slabí.

Na­ko­nec ještě jeden, který mluví o zá­chraně kli­matu, ale vždy jen způ­so­bem, který je velice vý­dě­lečný. Sám se stará, aby ve­řejná před­sta­vi­vost a ak­ti­vita ne­smě­řo­vala směry, které vedou ke stej­nému cíli, ale nemůže na nich vy­dě­lat. Místo hu­mán­ního světa buduje hi-tech peklo přecpa­ných gen­t­ri­fi­ko­va­ných měst, kde si každý může koupit vlastní ple­cho­vou oázu. Když se nudí, přidá PR vý­točky, se zá­chra­nami uvíz­lých dětí. Říká si so­ci­a­lista, ale hnusí se mu de­mo­kra­tická or­ga­ni­zace děl­nic­tva, pro­tože on ví nej­lépe, co je pro ně a i pro nás všechny nej­lepší – to co mu vy­dě­lává. Přitom kolem sebe shro­maž­ďuje roje za­sle­pe­ných pa­to­lí­zalů, zcela od­da­ných obraně svého me­si­áše proti ja­ké­koli kri­tice.

Takoví lidé by nebyli hr­di­nové, jen zlo­děj­ští baroni, kteří se snaží ze všech sil očis­tit svou pověst. Fi­lan­tro­pie slouží hlavně vlast­ním zájmům, aby pro ně daně zů­stali nízké a oni zů­stali mi­li­ar­dáři. Mělo by se na ně na­hlí­žet jako na dik­tá­tory a despoty. Proč můžou kon­t­ro­lo­vat tak ne­smírné jmění? Proč je jim do­vo­leno roz­ho­do­vat o životě mi­li­onů? Proč jim můžou od­pí­rat de­mo­kra­tic­kou kon­t­rolu nad ob­rov­skou částí jejich životů?

Každý mi­li­ar­dář před­sta­vuje ob­rov­ské se­lhání spo­leč­nosti a žádný z nich není hrdina.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz