k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Starý web

1. 10. 2020 — k47

Vítr mě zavál do zvlášt­ních končin in­ter­netu, do velice sta­rých koutů, kde odkazy ztrouch­ni­věly na di­gi­tální prach a po ne­zdol­ném techno-op­ti­mismu mla­dého mi­lé­nia zů­staly jen vy­bledlé ko­men­táře pod vy­bled­lými články. Musím říct, že ta cesta hlu­boko proti proudu času – hlu­boko aspoň v mě­řítku in­ter­netu – byla za­jí­mavá.

Pů­vodně jsem jenom jenom hledal spe­ci­fi­kaci RSS roz­ší­ření Com­men­tAPI. Po­u­žívá ho každý wor­d­press blog, ale kde se přesně píše, co dělá? Od­po­věď po­skytl až ar­chive.org. Jde o relikt před­stav o webu, které se nikdy kom­pletně ne­ma­te­ri­a­li­zo­valy, tak starý, že pře­žívá už jen v ar­chi­vech.

Pů­vodní web wellformedweb.org dávno ne­e­xis­tuje, ar­chive.org měl kopii, ale od­ha­lil i pře­smě­ro­vání na blog bi­twor­king.org. Ten začal exis­to­vat v roce 2002 a pře­žívá dodnes. Když říkám, že mě to zaválo do sta­rých končin, myslím 2002 sta­rých, kdy na­prostá vět­šina dneš­ních he­ge­monů ne­e­xis­to­vala.

In­ter­net je jiný, jeho podobu věrně po­pi­suje kniha Say Eve­ry­thing a Joe – autor toho blogu – jako mnoho dal­ších tehdy uva­žuje o docela jiné bu­douc­nosti, než které se nám do­stalo a co víc, při­dává ruku k dílu a pomáhá s re­a­li­zací té vize. Tehdy letěla syn­di­kace via RSS, sé­man­tické stro­jově či­telné in­for­mace a web jako síť ko­mu­ni­ku­jí­cích fe­de­ro­va­ných ser­verů. Idea, že skoro všechno bude pro­vo­zo­váno třemi nebo čtyřmi gi­ganty ne­při­chází nikomu na mysl.

Od­po­věď na otázku Should Google change to ac­co­mo­date the web, or should the web change to ac­co­mo­date Google? dnes už známe. Web se musí při­způ­so­bit a google chce všechno pro sebe. Sen­ti­ment té doby před­po­kládá, že google zů­stane jen věrným pro­střed­ní­kem, ne kolos s am­bi­cemi se stát je­di­nou kon­co­vou desti­nací. Před­po­klá­dají ote­vřený a ko­o­pe­ru­jící web, ne gi­gan­tická uza­vřená sila, mají web za příliš velký na to, aby ho jeden hráč do­ká­zal celý po­jmout. To teď víme, že není pravda a dost možná šlo jen o vý­sle­dek tech­no­lo­gic­kých ome­zení.

Rané blogy slou­žily pro živou ko­mu­ni­kaci, byly po­u­ží­vány i jako dnešní twit­ter na krátké zprávy a odkazy jinam, pro dis­kuzi, ně­které zá­pisky jsou Drive by blo­g­ging – seznam uži­teč­ných/za­jí­ma­vých odkazů s drob­ným ko­men­tá­řem. Idea blogu jako kor­po­rát­ního con­tentu, jehož smysl je něci jiného, něž on sám, něž sama ko­mu­ni­kace, se zdá vzdá­lená.

Blo­geři té doby se nový fe­no­mén snaží nějak vy­svět­lit a kon­cep­tu­a­li­zo­vat, v jednom pří­padě bere blo­go­vání a web jako formu „stig­me­ric com­mu­n­ci­ation“ – ko­mu­ni­kace skrz pro­středí. To není vůbec špatný příměr. Zá­ro­veň taky vy­světlí, proč soc-nety dnes mají navrch. Jde o pří­mější formu ko­mu­ni­kace než blog a nikdo ne­touží ko­mu­ni­ko­vat di­gi­tál­ním ekvi­va­len­tem psaní vzkazů křídou na zeď. Blogy mohly za­ujmou pro­mi­nentní místo z důvodu, že jiné efek­tiv­nější a žá­da­nější formy in­ter­akce nebyly tech­nicky možné.

Kromě vel­kých myš­le­nek se tam dá najít velké množ­ství ma­lič­kých de­tailů. Třeba zmínka o první im­ple­men­taci re­fbacku. To je samo o sobě ne­pří­liš po­zo­ru­hodná udá­lost, ale mě na tom fas­ci­nuje předěl mezi světem bez a světem s + fakt, že můžeme za­cí­lit přesně na oka­mžik zlomu. Tam se to všechno dělo, tihle lidé se sna­žili blo­go­vání tech­nicky po­su­nout vpřed ná­vrhem a im­ple­men­tací spo­leč­ných pro­to­kolů, a tohle je oka­mžik, kdy se jeden z nich na­ro­dil.

Všechno staré je nové. RSS agre­gá­tor vydaný roku 2003 umí oby­čej­nou webo­vou stránku roz­lá­mat a udělat z ní RSS export – přesně to samé jsem o 17 let poz­ději do­dě­lal do hy­per­twee­tera.

Shodou náhod jde i o dobu, která má s dneškem jedno další spo­jení. Pro­bí­hala epi­de­mie SARS – ko­ro­na­viru, který neměl do­sta­tečně glo­bální ambice a vyšlo to o dva viry dál. Ne­jis­tota byla veliká a srov­nání se špa­něl­skou chřip­kou na sebe ne­ne­chala dlouho čekat. Ty ko­men­táře mohly být z roku 2003 stejně jako z le­toš­ního února a člověk by ne­po­znal rozdíl.

Po­cho­pi­telně vět­šina odkazů ne­fun­guje, nejen ty mířící ven, ale i ty in­terní (proto as­cii­blog au­to­ma­ticky kon­t­ro­luje všechny vnitřní odkazy, aby se pře­de­šlo aspoň to­muhle). Míří na dávno za­niklé weby, nebo na url článků, která se me­zi­tím ti­síc­krát změ­nila. Ale pře­kva­pivě pár blogů z prehis­to­rie stále žije a to neje­nom tak, že jejich autoři platí hos­ting, ale i na ně stále píší. Vždy mě za­hřeje u srdce, když vidím 18 let his­to­rie v ar­chivu, na kterou autor ne­za­ne­vřel a z ně­ja­kého důvodu ji udr­žo­val naživu.

A tím končí naše ex­kurze do světa webu, který působí tak ne­u­vě­ři­telně starý, ale je to jen 18 let.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz