Já a můj šaman

Internet je jediné místo, kde můžete potkat velice střízlivé a racionální jedince & jak je poznáváte víc, ukazuje se, že nejsou tak střízliví a racionální, jak se na první pohled zdálo.

Divoký exhibicionismus, který je médiu stále žijící mýtem, že na internetu nikdo neví, že jsi pes, nutí účastníky se odhalit a promenádovat se v nahotě v implicitním honu za lajky. (Všichni žijeme ve Skinnerově krabici a je to noční můra.)

Jeden z těch případů, kdy začínám pochybovat o oddanosti rozumu, může vypadat třeba takhle: Lékařská věda nade mnou zlomila hůl, ale tenhle jeden speciální specialista, mě zachránil a teď můžu chodit, mít děti, ekzém s konzistencí dehtu zmizel a nejsem každý den v plamenech. Záleží na zázračnosti přerodu a kvalifikaci specialisty (fyzioterapeut – ok, osteopat – eh?, chiropraktik – a ven!), ale dobře, beru. Někdy doktor může být mimo mísu a specialista, který vás od něj přebere, trefí hřebíček na hlavičku. Nebo má jen štěstí. To je problém s statistickými randomizovanými experimenty s jedním účastníkem – nejsou statistické a vypovídají jen o tom, co se vám právě stalo. Specialista vám mohl zachránit život, ale stejný účinek by mohlo mít, kdybyste si vtírali lůj do třísel a váš stav by se zlepšil tak jako tak. Z jednoho datového bodu nemůžeme dělat závěry co kdyby. V rovnici taky figuruje placebo efekt, protože pravda nemůže nikdy být jednoduchá.

To je všechno dobrý, ale pak se váš internetový přítel spontánně přizná, že speciální specialista mu vyléčil určitý problém přístupem, který není s potíží nijak spojený, snad kromě toho, že oba existují v našem kosmu. Nechci tady zabíhat do detailů a budit zlou krev, ale je to jako… představte si, že chcete jet do Pelhřimova a proto v kredenci všechny pytlíky s moukou otočíte o devadesát stupňů doleva. Něco jste udělali, to jo, ale tyhle dvě věci spolu nijak nesouvisí, těžko můžete tvrdit, že jste navštívili slavné Pelhřimovské krematorium. Maximálně skončíte s poklizenou kredencí.

Pak je jasno: Racionální přítel si našel svého šamana a teď žere všechny nesmysly, které z něho lezou. Propáníčka!

(Co v takovém případě dělat? Říct: „Vole seš vůl, že věříš těmhle volovinám“? To by mohlo mít předně opačný účinek, protože reaktance.)