Roky v oceli

Z předního kola se začalo ozývat křoupání. Tiché, nenápadné, většinou jen když bicykl ležel na zádech, ale pořád šlo o zvuk, který v žádném rotujícím soustrojí nemá co dělat. Něco se muselo dostat do ložisek, hmm, žádný problém, ale zrovna ty jako jediné zůstaly nezasažené od Prvního Dne, do nich jsem zatím ani jednou nesáhl. Více jak dekádu a půl se spokojeně točily. Nebylo třeba se v nich hrabat.

Neuzavřená ložiska s miskami a konusy nesnáším, připadá mi, že je není možné dobře utáhnout. Buď je to příliš málo a kolo se viklá nebo příliš moc a kolo drhne. To patřilo mezi jeden z důvodů, proč jsem do toho nehrábnul.

Vevnitř to vypadalo docela ok: stará vazelína, staré kuličky ložisek, staré misky a konusy, všechno vypadá ok, jen konusy jsou trochu poškrábané. Trochu. Tak to aspoň vypadalo zdálky, jen m mělké odření. Teprve pod lupou se ukáže gigantický kráter, spíš podobný terénu na Měsíci rozrytého dopady meteorů. Pro představu jde o jde o žlábek pro ±5 mm kuličky.

Tohle udělá pár (desítek) tisíc kilometrů jízdy. Bylo to na obou konusech, předpokládám, že dole a jak za jízdy ložiska tlačily stále z jedné strany a za roky do oceli vymlely koryto.

Maličkosti, maličkosti. Koupím nový konus a pytlík ložisek & bude to jezdit další dekádu. Teda asi takhle: Nakoupím někdy v budoucnu. Vypadnul jsem z informační smyčky a netuším v jaké kategorii apokalypsy se právě nacházíme. Jde o stupeň 4 (kanibalismus není nutný, pouze doporučený) nebo už stupeň 5 (Babiš se prohlásil za svrchovaného feudálního vládce a vyhlásil válku evropské komisi dohlížející dotační podvody)?