Roky v oceli

Z před­ního kola se začalo ozývat křou­pání. Tiché, ne­ná­padné, vět­ši­nou jen když bicykl ležel na zádech, ale pořád šlo o zvuk, který v žádném ro­tu­jí­cím sou­strojí nemá co dělat. Něco se muselo dostat do lo­ži­sek, hmm, žádný pro­blém, ale zrovna ty jako jediné zů­staly ne­za­sa­žené od Prv­ního Dne, do nich jsem zatím ani jednou nesáhl. Více jak dekádu a půl se spo­ko­jeně točily. Nebylo třeba se v nich hrabat.

Ne­u­za­vřená lo­žiska s mis­kami a konusy ne­sná­ším, při­padá mi, že je není možné dobře utáh­nout. Buď je to příliš málo a kolo se viklá nebo příliš moc a kolo drhne. To pa­t­řilo mezi jeden z důvodů, proč jsem do toho ne­hráb­nul.

Vevnitř to vy­pa­dalo docela ok: stará va­ze­lína, staré ku­ličky lo­ži­sek, staré misky a konusy, všechno vypadá ok, jen konusy jsou trochu po­škrá­bané. Trochu. Tak to aspoň vy­pa­dalo zdálky, jen m mělké odření. Teprve pod lupou se ukáže gi­gan­tický kráter, spíš po­dobný terénu na Měsíci roz­ry­tého dopady me­te­orů. Pro před­stavu jde o jde o žlábek pro ±5 mm ku­ličky.

Tohle udělá pár (de­sí­tek) tisíc ki­lo­me­trů jízdy. Bylo to na obou ko­nusech, před­po­klá­dám, že dole a jak za jízdy lo­žiska tla­čily stále z jedné strany a za roky do oceli vy­mlely koryto.

Ma­lič­kosti, ma­lič­kosti. Koupím nový konus a pytlík lo­ži­sek & bude to jezdit další dekádu. Teda asi takhle: Na­kou­pím někdy v bu­doucnu. Vy­pad­nul jsem z in­for­mační smyčky a ne­tu­ším v jaké ka­te­go­rii apo­ka­ly­psy se právě na­chá­zíme. Jde o stupeň 4 (ka­ni­ba­lis­mus není nutný, pouze do­po­ru­čený) nebo už stupeň 5 (Babiš se pro­hlá­sil za svr­cho­va­ného feu­dál­ního vládce a vy­hlá­sil válku ev­rop­ské komisi do­hlí­že­jící do­tační pod­vody)?