Příroda v okruhu sta metrů #4: Smradlavý brouk

Byl to Carl Linné, kdo začal systematicky třídit rostliny a zvířata do hierarchické taxonomie & protlačil používání binominální nomenklatury, kdy každý organismus dostal dvojici rodového + druhového jména. Jako obvykle nebyl úplně první a jeho dílo nepřežilo bez úprav, nicméně Linnému vděčíme za všechna ta stěží vyslovitelná latinská jména brouků, borovic, bourců a broskví.

Starý Švéd začal pracovat sto let před Darwinem. Jeho taxonomická hierarchie proto nepočítala s evolucí a byla zcela založena na pozorovatelných charakteristikách – tahle kytka je podobná téhle, asi na tom něco bude, dáme ji do stejné škatulky – a z toho vytvořil systém, který i když byl někdy celkem divoký, ±seděl. Dobrý začátek. Opice spolu s lidmi zařadil do škatulky anthropomorpha (k nelibosti teologů & fundamentalistů). Přidal kategorii Animalia Paradoxa, jen aby ji vyvrátil. Po zásluze se stal lektotypem lidského druhu.

Takže můžu děkovat Linnému, když jsem se snažil identifikovat dalšího zástupce přírody v okruhu sta metrů kolem Cely (nebylo třeba nikam cestovat, skoro mi vletěl před objektiv). Buď mohlo jít o Kněžici trávozelenou (palomena prasina), kterou pojmenoval Linné osobně nebo Kněžici zelenou (palomena viridissima) od Linného současníka Poda. Navzájem se prý liší hlavovou deskou, která má v jednom případě konvexní tvar a v druhém konkávní, ale nevidím žádný rozdíl. Řekněme, že jde o Linného brouka a necháme to tak, co vy na to?