Potápníci

Žiju v ráji. Jednou večer jsem ███████████████ síťkou z rybníka stahoval žabince. Shrábnu z hladiny, vyklopím na břeh a tam se v zelených rostlinkách začalo něco cukat. Něco většího než velký brouk. Něco jako… rozhrábnu vodní zeleň a vezmu to do dlaně… něco jako potápníci.

Jen se na něj podívejte, na krásného obra. Za X dekád na téhle naší planetě jsem ho nikdy neviděl na vlastní oči a teď tu máme plný rybník (technicky stále v okruhu 100m kolem Cely) hned několika druhů. Jednak je to velký Potápník vroubený (Dytiscus marginalis) a pak něco menší, ale na brouka pořád obr Potápník rýhovaný (Acilius sulcatus). Kolem nich plavou armády nedospělých jedinců a jen bůh a zoologové vědí, co se vyvine z nich.

Nemůžu popsat nadšení a radost, jaké jsem cítil, když se poprvé ukázali v žabinci. Skoro to nedává smysl. Je to jen další brouk, ale když má na délku tři a půl čísla a jde o jednoho z největších vodních brouků světa, je to jiné, speciální, krásné, kouzelné.