k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Z posledního roku Minulosti

3. 1. 2020 — k47

Nemůžu se zbavit jednoho konkrétního pocitu, je zažraný pod kůží tak silně, že svědí, když na něj pomyslím. Rok 2020 je budoucnost; jde o rok, který jsem si nikdy nepředstavoval, zcela se vymykal úvahám, jako slepá skvrna v oku, žádný plán nesahal tahle daleko, ale stalo se to a teď žiju v budoucnosti, bez plánu, bez pocitu jistoty, že stojím pevnýma nohama na stabilní dekádě, kterou můžu myslí pobrat, bez koncepce, byť mlhavé, jakou cestou směřovat dál. Dvacet-dvacet je mimo, za hranicí. Vzdal jsem to.

V duchu jsem dělal malý rekap roku 19. ██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Jestli je tohle předzvěst času na špatné straně dekády, tak proč ne.

Život je ve finále zcela zbytečný, nemá žádnou hodnotu. Když ho promrháte, nemá to menší nebo větší smysl, než když se snažíte najít štěstí, pocit naplnění nebo spokojenost. Neexistují objektivní a univerzálně platné cíle, ke kterým všichni musíme směřovat. Někdo může jen čekat, až to všechno skončí.

Když někdy vidím malé děti, napadá mě: Jaká škoda. Takové mrhání a bezohlednost přivést na svět perfektní šťastné stvoření, jen aby pochopilo smrtelnost, poznalo lhostejnost kosmu a mlčky stálo u hrobu do kterého se ukládá urna s vaším popelem. Smutné a nechutné.

██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz