k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Z posledního roku Minulosti

3. 1. 2020 — k47 (♪)

Nemůžu se zbavit jed­noho kon­krét­ního pocitu, je za­žraný pod kůží tak silně, že svědí, když na něj po­mys­lím. Rok 2020 je bu­douc­nost; jde o rok, který jsem si nikdy ne­před­sta­vo­val, zcela se vy­my­kal úvahám, jako slepá skvrna v oku, žádný plán ne­sa­hal tahle daleko, ale stalo se to a teď žiju v bu­douc­nosti, bez plánu, bez pocitu jis­toty, že stojím pev­nýma nohama na sta­bilní dekádě, kterou můžu myslí pobrat, bez kon­cepce, byť mlhavé, jakou cestou smě­řo­vat dál. Dvacet-dvacet je mimo, za hra­nicí. Vzdal jsem to.

V duchu jsem dělal malý rekap roku 19. ██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Jestli je tohle před­zvěst času na špatné straně dekády, tak proč ne.

Život je ve finále zcela zby­tečný, nemá žádnou hod­notu. Když ho pro­mr­háte, nemá to menší nebo větší smysl, než když se sna­žíte najít štěstí, pocit na­pl­nění nebo spo­ko­je­nost. Ne­e­xis­tují ob­jek­tivní a uni­ver­zálně platné cíle, ke kterým všichni musíme smě­řo­vat. Někdo může jen čekat, až to všechno skončí.

Když někdy vidím malé děti, napadá mě: Jaká škoda. Takové mrhání a bez­o­hled­nost při­vést na svět per­fektní šťastné stvo­ření, jen aby po­cho­pilo smr­tel­nost, po­znalo lhos­tej­nost kosmu a mlčky stálo u hrobu do kte­rého se ukládá urna s vaším po­pe­lem. Smutné a ne­chutné.

██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz