k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Pocit rychlosti

19. 5. 2020 — k47 (♪)

Už dlouho jsem tu ne­na­psal o cestách v sedle kola.

Letos jsem na ujel jen něco přes 600 ki­lo­me­trů. Není to moc, ale když vez­meme v potaz, že lid­skou mo­bi­litu po­ně­kud zkom­pli­ko­vala glo­bální pan­de­mie, jakou jsme ne­za­žili po­sled­ních sto let, tak zlé to asi nebude. Pro někoho cyk­lis­tická sezóna možná začala teprve ne­dávno, ale na­li­jme si čis­tého vína: Termín cyk­lis­tická sezóna nedává smysl pro nikoho, kdo v kolo sku­tečně věří. Končí po­sled­ního pro­since a začíná prv­ního ledna. Ale o tom tu teď nechci nahlas dumat.

Pře­mýš­lel jsem (v sedle, jak jinak) o pocitu rych­losti. Když vyjedu z Cely směrem ven, hned jak se zlomí les, začne se napříč hr­bo­lem polí linout prašná štěr­ková cesta. Nevím proč, ale na ní si vždy při­pa­dám ne­u­vě­ři­telně rychlý. Na ní na­va­zuje nor­mální as­fal­tová sil­nice, je hladší, bez výmolů, bez děr, má ±stejné stou­pání, ale přesto si na ní při­pa­dám po­ma­lejší. Nej­spíš nejsem, ale nemůžu se toho pocitu zbavit. Pocit je v tomto pří­padě klí­čové slovo, pocit z jízdy je to hlavní & jediné, proč vůbec jezdím. Za po­sled­ních pár let jsem na kole nikdy neměl špat­nou náladu, ale obecně platí, že když mi jízda při­padá rychlá a ply­nulá, přidá do extra body cel­ko­vému po­žitku.

Teď mě navíc začalo ████████████████████ & proto do toho nemůžu šlapat extra silně, nechci skon­čit jako in­va­lida, zbývá jedině spin to win – vyšší ka­dence & menší síla – tech­nika, kterou razil zne­u­ctěný Lance Arm­strong. Vý­sle­dek je takový, že nejedu ob­vyklou rych­lostí, ale cítím že pohyb vpřed je jakoby ply­nu­lejší a uspo­ko­ji­vější.

A pro­tože nemám žádné metody měření rych­losti nebo jiných ve­li­čin za jízdy, žádný ta­cho­metr, žádný power­me­ter, žádný te­le­fon s sebou, nic, musím se řídit jen podle pře­vodů a pocitu, jestli dřu víc než bych měl. Určité úseky mám v nohách, vím zhruba jak moc bych měl šlapat a když to nesedí, tak je něco velice dobře nebo velice špatně. Často v tom má prsty vítr. Pat­náct ki­lo­me­trů v hodině do čela nebo do zad je ob­rov­ský rozdíl a zase, ne­vy­ba­ven, ne­při­pra­ven, zjiš­tuju směr větru z toho, na jakou stranu si lehá tráva kolem silnic. Když si lehá proti, je ok si při­pa­dat jako šnek.

Ně­které trasy i teď, rok a půl po in­sta­laci nových pře­vod­níků, stále pře­po­čí­tá­vám na staré pře­vody. Nových 2-6 od­po­vídá starým 2-8, nových 3-6 je jako 3-8 za­stara. Někdy je to „do to­ho­hle kopce bych měl jet celkem lehce na 2-6 nebo s větrem v zádech na 2-7,“ což sa­mo­zřejmě zna­mená 2-4 resp. 2-5. A někdy bych tam měl hodit o jeden lehčí převod a pro­to­čit se až na vr­cho­lek. Nebude to tak rychlé, ale pocit může pa­so­vat líp.

Pocit rych­losti je dů­le­ži­tější než rych­lost sa­motná.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz