k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Bílý opar

15. 7. 2020 — k47

Zrovna ne­dávno jsem si říkal, že jsem letos zatím ne­pích­nul duši. Přes metu tisíc ki­lo­me­trů jsem se už pře­houp­nul, ale pořád žádné díry. Jednu jsem v terénu lepil pro cizí cyk­listku, ale na vlast­ním nic, nic, nic.

Když čtete tenhle úvod, je vám asi jasné, kam to bude smě­řo­vat. Ano, bi­lance se změ­nila. Jel jsem po cyk­los­tezce směrem do Města, asfalt hladký a vlhký, hřeben terénu se zlomil a ná­sle­do­vala kle­sání po­zvolné jako od­de­cho­vání spí­cího obra. Všechno se v ten oka­mžik zdálo v na­prosté rov­no­váze.

Ale na­jed­nou se ozvala rána, mi­li­sekundu ticho, pak syčení. Po­dí­vám se dolů, ze zad­ního kola se vy­va­lil mrak bílého oparu.

Je to zvláštní. I když jsem dostal ne­zpo­chyb­ni­telné in­di­cie, že je něco špatně, stejně jsem oka­mžik ne­re­a­go­val a čekal, že se vzniklá si­tu­ace ně­ja­kým způ­so­bem sama vyřeší. Ne­vy­ře­šila.

Na něco jsem na per­fekt­ním po­vrchu vo­zovky musel najet. Do­konce jsem šel zpátky hledat, jestli to není nějaký hřebík, aby o něj ne­za­va­dili jiní cyk­listé (nebo já na cestě zpátky), ale nebylo tam nic, jen asfalt hladký jako sklo, který se černal vlh­kostí a kdy­bych se k němu sehnul, stále z něj byl cítit mdlý zápach čer­stvé vo­zovky.

Dál to byla jen rutina, vždy s sebou vezu jednu ná­hradní duši a sadu záplat. Kolo pře­ho­dit na ří­dítka, sundat zadní kolo, svlék­nout plášť, vy­vlík­nout duši, najít díru, tady je, šlic dlouhý skoro cen­ti­metr, no nic, tady to lepit nebudu. Vy­táhnu zá­ložní duši, dám ji tam, na­sa­dím plášť, na­fu­kuju a co to sakra má zna­me­nat? Něco tady zase syčí.

V zá­ložní duši byla taky díra. Vozím ji s sebou pořád a tipuju, že na­třá­sání a pře­třá­sání ji ne­dě­lalo dobře. Nebo tam ta díra byla pořád. Jaký smysl má záloha, když ne­fun­guje?

Čas na le­pi­dlo. Sedím na kraji stezky, hledám trh­linu, za­čis­tím ji, vul­ka­ni­zační roztok, minutu počkat, při­plác­nout zá­platu, doufat. Kolem me­zi­tím pro­jeli tři cyk­listé a celkem spo­ko­jeně ig­no­ro­vali bratra v nouzi. Ani sou­cit­ným po­hle­dem ne­za­va­dili. Nor­málka.

Celá etuda trvala kolik? ±20 minut? Možná. A pak jsem byl zas na cestě, o jejímž cíli tady ne­na­píšu ani slovo.

Pointa? Skoro žádná. Jen teď mám na zá­ložní duši celkem 6 záplat. Po­vězte mi, kolik záplat je už příliš?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz