k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Nestíháme trasovat

7. 9. 2020 — k47

Máme tu ta­ko­vou malou epi­de­mii. Začalo to, když se na­ka­zili 4 lidé a ná­sle­du­jící jeden až dva dny trá­vili na cestě mezi zá­cho­dem a po­stelí. Jedním směrem vý­razně rych­leji než druhým. Nešlo o nijak velký pro­blém, ale pak jsem se na­ka­zil i já a na­jed­nou to bylo osobní.

Nastal čas tra­so­vat a také zjis­tit, co to bylo. To se dělá docela snadno, když stejně ležíte v po­steli a při­pa­dáte si celkem mi­zerně. Mírná ho­rečka, bo­lesti hlavy, únava, nausea. Na wi­ki­pe­dii jsem prošel tucet častých pů­vodců gastro­en­te­ri­tidy a dle mých lé­kař­skou vědou ne­tré­no­va­ných očí to nej­lépe pasuje na No­ro­vi­rus. Symptomy sedí, krátká in­ku­bace, krátký ex­plo­zivní průběh v roz­mezí 1-3 dnů, zdro­jem bývají saláty, což od­po­vídá, čtve­řice pa­ci­entů nula se cpala saláty.

Jak se ale dostal na mě? Nejde o virus na­pa­da­jící re­spi­rační trakt + wi­ki­pe­die píše, že „Ne­mocní je­dinci vy­lu­čují virus ve sto­lici a zvrat­kách.“ Nej­spíš tedy, když pa­ci­ent X zvra­cel nebo pro­vá­děl jiné ex­plo­zivní vy­lu­čo­vací pro­cesy, ka­pičky této hmoty bohaté na vi­ri­ony někde ulpěly, na­pří­klad na ko­houtku, na něj jsem pak sáhl, pak si sáhl do pusy a hurá, v půl dva­nácté mě pro­budí pocit, že je něco velice špatně. Nastal čas sedět na zá­chodě s po­ci­tem, že skon je ne­od­vratný a ne­ne­chá na sebe dlouho čekat.

Ještě jednou, by to sly­šeli i ti vzadu: Kousek fe­ká­lií na­ka­že­ného člo­věka se dostal do mého těla. Hmm, teď ro­zu­mím, proč se z člo­věka stane bak­te­ri­o­fob.

To bylo snadné pá­t­rání. Teď si před­stavte, že tra­so­vání a di­a­gnos­tiku má na sta­rosti část stát­ního apa­rátu a může vy­u­ží­vat byť kousek ob­rov­ských pro­středků, kte­rými dis­po­nuje jen stát. To přece musí být brn­kačka. Vy­sto­pu­jeme kon­takty kaž­dého na­ka­že­ného, ne­cháme ho otes­to­vat a pak ho pří­padně šoup­neme do ka­ran­tény, aby se nám tu ten virus ne­ší­řil.

Počet pří­padů v Re­pub­lice na­růstá, ex­po­nent je méně ex­plo­zivní, než na za­čátku epi­de­mie, ale ab­so­lutní čísla do­sa­hují ob­rov­ských výšin. Tra­so­vat se možná budou jen zá­važné pří­pady, WHO je námi zne­po­ko­jenápokud do toho ne­šláp­neme, bude zle, říkají epi­de­mi­o­lo­gové. Pro laika, který se ne­o­ri­en­tuje v in­fekč­ních cho­ro­bách nebo po­li­tic­kém mar­ke­tingu to nemusí vy­pa­dat nej­lépe. Skoro jako kdy­bychom od března měli stále kalhoty na půl žerdi. Nebyli jsme při­pra­veni, za velkou cenu jsme si kou­pili čas, ale v tom se nic ne­stalo a stále nejsme při­pra­veni. Působí to dojmem tiché ka­pi­tu­lace, kolem které všichni tan­cují, ale nikdo ji ne­vy­sloví naplno.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz