k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

O lidech, kteří nerozumí slovům

24. 6. 2020 — k47 (♪)

Každé čtení je sub­jek­tivní. Platí to do té míry, až mě skoro děsí před­stava, že se nikdy ne­mů­žeme plně zbavit vlastní sub­jek­ti­vity, před­sudků, před­po­ja­tostí a apri­or­ních před­stav a dobrat se po­znání. Mo­der­nisté dou­fali, že uni­ver­zální pravda je te­o­re­ticky do­sa­ži­telná, post-mo­der­nisté pro­hlá­sili, že pravda ne­e­xis­tuje, jen in­ter­pre­tace a vše hodili za hlavu. Pro ně to byl ztra­cený boj, kterým se ne­stojí za to za­bý­vat & asi kápli na vý­chozí lidský postoj.

Mezi pří­klady sub­jek­tiv­ního čtení, kte­rých jsem si začal ne­dávno všímat, je ne­schop­nost ro­ze­znat mezi pros­tým vy­já­d­ře­ním faktu a hod­no­to­vým hod­no­ce­ním, kdy jedno je in­ter­pre­to­váno jako druhé.

Dám pří­klad: tvr­zení faktu zní 'člověk, který stejně jako všechna živá stvo­ření pod­léhá tlakům evo­luce, se vy­vi­nul stej­ného spo­leč­ného předka jako opice.' Prosté tvr­zení shr­nu­jící sou­časné po­znání re­a­lity. Nebylo při­jí­máno bez kon­fliktu ná­bo­žen­skými fa­na­tiky mi­nu­losti a pa­ra­doxně i dnes (pře­vážně v USA) vy­kře­sává jiskry. V hlavě čte­náře se jed­no­du­ché sdě­lení může změnit na ře­tě­zec: Jestliže jsme se vy­vi­nuli z opic, nejsme stvo­řeni v obraze božím, pak život není ma­gický a spe­ci­ální, mo­ra­lita nemá pevné křes­ťan­ské zá­klady, všichni můžeme bez­trestně vraž­dit a zná­sil­ňo­vat, svět je chaos a já se bojím věčné smrti, od které mě stí­nila dez­i­luze ná­bo­žen­ství. Je to hodně im­pli­kací, které pro­běhly zcela v hlavě či­ta­tele a v této hlavě z deskrip­tiv­ního výroku uči­nily preskrip­tivní mo­rální hod­no­cení a zcela zá­sadní útok na pod­statu jejich bytí, který musí být po­tla­čen.

Jedno ne­de­val­vuje druhé. Ne nutně.

Když se na­la­díte na tuto vlnu, za­čnete to vidět všude: ko­men­táře na ko­men­táře na in­ter­netu, kde jed­no­du­ché tvr­zení, jež se nehodí do ide­o­lo­gic­kého fra­meworku člo­věka, je brané jako hod­no­cení co je správné a co špatné, de­val­vu­jící za­ko­ře­něné pozice.

Dál je to třeba vidět kolem reakce na Švéd­skou reakci na ko­ro­na­vi­rus. Jedni ji mají jako správ­nou cestu, jak udržet zemi pří­čet­nou a eko­no­miku fun­gu­jící, druzí po­u­ka­zují na to, že skan­di­náv­ská země má nej­více ob­rov­ský počet obětí na milion oby­va­tel a jde tedy o ex­pe­ri­ment, který selhal. Stačí re­por­to­vat čísla o počtu ze­snu­lých, prostý fakt, deskrip­tivní výrok o tom, co je, a hned se najde někdo, kdo na­mítne, že na tom Švéd­sko může být eko­no­micky líp a druhá vlna, bla, bla, bla; takový to čte jako nor­ma­tivní výrok o tom, co by mělo být.

Přitom jde jen o vý­po­věď, pouhou in­for­maci, samu o sobě ne­ut­rální. To že ne­za­padá do men­tál­ního modelu pří­jemce a proto je vy­lo­žena jinak, je pro­blém jen a pouze pří­jemce a jeho ne­schop­nosti číst. Někdo sáhl na svatou krávu, zne­u­ctil ji, po­sk­vr­nil její po­svát­nost & proto akce vy­lo­žíme v tom nej­hor­ším možném světle, jako nor­ma­tivní výrok, který jde přímo proti našim hod­no­tám.

Když řeknu, že něco je vý­sled­kem evo­luce, jako život, lid­ství, láska nebo spo­leč­nost, není to iden­tické tvr­zení o tom, že tyto atri­buty nemají žádnou hod­notu. Nejsou ma­gické ve fak­tic­kém slova smyslu, ale to ne­zna­mená, že ne­mů­žou být téměř ma­gické ve smyslu osob­ním. Krása, při­taž­li­vost, sta­rost­li­vost, souná­le­ži­tost – to jsou hod­noty zcela mimo pů­vodní tvr­zení. Ve fi­lo­so­fii exis­tuje pojem Fact–value dis­tinction, který se týká přesně to­ho­hle. Jedno jsou tvr­zení po­pi­su­jící co je, druhá preskrip­tivní tvr­zení co by mělo být a tyto ka­te­go­rie jsou zcela od­dě­lené, z jedné není možné vy­vo­dit druhou a je skoro ko­mické sle­do­vat online ko­men­ta­riát, když se po­kouší přesně o tenhle skok.


Jo & mi­mo­cho­dem, já nejsem vý­jimka, dělám úplně to samé, ale aspoň se to snažím roz­po­znat a uvě­do­mit si to a při­mě­řeně re­a­go­vat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz