V nejlepším možném případě
Každá katastrofa představuje příležitost pro změnu a pandemie koronaviru není výjimkou. Každá taková změna má svou nejlepší a svou nejhorší variantu.
Nemám na mysli přímé důsledky COVIDu jako zahlcení zdravotního systému, krátkodobé zmražení společnosti karanténou a oběti na životech. Ty také mají nejlepší a nejhorší vyhlídky, ale ty nejlepší nejsou moc dobré a ty nejhorší můžou být velice, velice zlé. Příležitost je, co se stane potom.
Úroveň zdravotnictví může jít nahoru. Ukazuje se, že je důležité, abychom byli připraveni a disponovali extra kapacitou, která dokáže absorbovat šok. Najednou jsou vidět všechny díry a nedostatky současného stavu, jak organizační, tak materiální. Směrem ke zdravotnictví teď nějakou dobu bude směřovat naše kolektivní pozornost a s ní možná i peníze a úsilí.
Nejhorší případ? Nic se nezmění a jakmile pandemie odezní, vytratí se i aktivita a zbudou jen sliby. Projekty zůstanou na papíře, hmotné rezervy budou stále nedostatečné. Ve světě se tak stalo v případě propuknutí SARSu – velká aktivita, velké sliby, velké financování, ale zlom nastal, jakmile se přišlo, že nejde o apokalyptickou pandemii a výzkum vakcíny ustrnul na mrtvém bodě. Možná (a tohle je moje spekulace1 ), kdyby SARS trval déle a rozšířil se do více konců světa, bychom mohli být lépe připraveni na další koronavir.
Nejlepší případ v případě Číny je široká nespokojenost s režimem, který se snažil ututlat informace o nové chorobě, zpozdil tak reakci o jeden měsíc (a tak jen díky velkému autoritáři Si Ťin-pchingovi se s ním teď musíme potýkat všichni), která posléze povede k pádu režimu. To se ale teď zdá nepravděpodobné. V nejhorším případě dojde k prohloubení sledovacího totalitního aparátu, který ještě víc zmenší možnost demokratizace.1
Podobné vyhlídky může mít Írán1 . Tam islámský režim ignoroval příznaky sílící epidemie, aby neodradil lidi jít k probíhajícím volbám. Tam potřebují velkou účast, aby dodali zdání legitimity podivné formě jakoby-demokracie maskující autoritářskou teokracii, která v islámském státě panuje. Kdyby voliči rozumně zůstali doma, prázdné urny by vypadaly docela blbě. V nejlepším případě tahle perfektní bouře může galvanizovat volání po reformách.
Nejlepším výsledkem v USA, které směřují ke katastrofě Italských proporcí, zatímco je vede idiot popírající všechny problémy, může být reorganizace systému zdravotnictví ve stylu Evropy, kdy člověk může být zároveň zdravý a zároveň ne na mizině. V nejhorším případě Trump nebo strongman podobného kalibru popře svojí ledabylost a využije katastrofu k tomu, aby provedl sérii okázalých gest a drastických opatření a vyvolal dojem, že jen on může populus ochránit a vyvést z temné hodiny a tak si pomůže k moci.
Kritický pohled nesmí ustat ani potom, co si celý svět kolektivně oddechne. Právě pak nastane ta nejdůležitější etapa, kdy musíme vyhodnotit, jak se poučit a do dělat dál.
- Nejsem odborník na nic & proto tyto řádky berte, jako kdyby váš křeček najednou začal recitovat Komunistický manifest. Vaše první otázka nebude: „Kdy začal Robík sympatizovat s třídním bojem?“ ale spíš „Co se to sakra děje?“ a „Mám zavolat exorcistu?“