k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

V nejlepším možném případě

11. 3. 2020 — k47 (♪)

Každá ka­ta­strofa před­sta­vuje pří­le­ži­tost pro změnu a pan­de­mie ko­ro­na­viru není vý­jim­kou. Každá taková změna má svou nej­lepší a svou nej­horší va­ri­antu.

Nemám na mysli přímé dů­sledky COVIDu jako za­hl­cení zdra­vot­ního sys­tému, krát­ko­dobé zmra­žení spo­leč­nosti ka­ran­té­nou a oběti na ži­vo­tech. Ty také mají nej­lepší a nej­horší vy­hlídky, ale ty nej­lepší nejsou moc dobré a ty nej­horší můžou být velice, velice zlé. Pří­le­ži­tost je, co se stane potom.

Úroveň zdra­vot­nic­tví může jít nahoru. Uka­zuje se, že je dů­le­žité, abychom byli při­pra­veni a dis­po­no­vali extra ka­pa­ci­tou, která dokáže ab­sor­bo­vat šok. Na­jed­nou jsou vidět všechny díry a ne­do­statky sou­čas­ného stavu, jak or­ga­ni­zační, tak ma­te­ri­ální. Směrem ke zdra­vot­nic­tví teď ně­ja­kou dobu bude smě­řo­vat naše ko­lek­tivní po­zor­nost a s ní možná i peníze a úsilí.

Nej­horší případ? Nic se ne­změní a jakmile pan­de­mie odezní, vy­tratí se i ak­ti­vita a zbudou jen sliby. Pro­jekty zů­sta­nou na papíře, hmotné re­zervy budou stále ne­do­sta­tečné. Ve světě se tak stalo v pří­padě pro­puk­nutí SARSu – velká ak­ti­vita, velké sliby, velké fi­nan­co­vání, ale zlom nastal, jakmile se přišlo, že nejde o apo­ka­lyp­tic­kou pan­de­mii a výzkum vak­cíny ustr­nul na mrtvém bodě. Možná (a tohle je moje spe­ku­lace1 ), kdyby SARS trval déle a roz­ší­řil se do více konců světa, bychom mohli být lépe při­pra­veni na další ko­ro­na­vir.

Nej­lepší případ v pří­padě Číny je široká ne­spo­ko­je­nost s re­ži­mem, který se snažil ututlat in­for­mace o nové cho­robě, zpoz­dil tak reakci o jeden měsíc (a tak jen díky vel­kému au­to­ri­táři Si Ťin-pchin­govi se s ním teď musíme po­tý­kat všichni), která po­sléze povede k pádu režimu. To se ale teď zdá ne­prav­dě­po­dobné. V nej­hor­ším pří­padě dojde k pro­hlou­bení sle­do­va­cího to­ta­lit­ního apa­rátu, který ještě víc zmenší mož­nost de­mo­kra­ti­zace.1

Po­dobné vy­hlídky může mít Írán1 . Tam is­lám­ský režim ig­no­ro­val pří­znaky sílící epi­de­mie, aby ne­od­ra­dil lidi jít k pro­bí­ha­jí­cím volbám. Tam po­tře­bují velkou účast, aby dodali zdání le­gi­ti­mity po­divné formě jakoby-de­mo­kra­cie mas­ku­jící au­to­ri­tář­skou te­o­kra­cii, která v is­lám­ském státě panuje. Kdyby voliči ro­zumně zů­stali doma, prázdné urny by vy­pa­daly docela blbě. V nej­lep­ším pří­padě tahle per­fektní bouře může gal­va­ni­zo­vat volání po re­for­mách.

Nej­lep­ším vý­sled­kem v USA, které smě­řují ke ka­ta­strofě Ital­ských pro­porcí, za­tímco je vede idiot po­pí­ra­jící všechny pro­blémy, může být re­or­ga­ni­zace sys­tému zdra­vot­nic­tví ve stylu Evropy, kdy člověk může být zá­ro­veň zdravý a zá­ro­veň ne na mizině. V nej­hor­ším pří­padě Trump nebo strong­man po­dob­ného ka­libru popře svojí le­da­by­lost a vy­u­žije ka­ta­strofu k tomu, aby pro­vedl sérii oká­za­lých gest a dras­tic­kých opat­ření a vy­vo­lal dojem, že jen on může po­pu­lus ochrá­nit a vyvést z temné hodiny a tak si pomůže k moci.

Kri­tický pohled nesmí ustat ani potom, co si celý svět ko­lek­tivně od­dechne. Právě pak na­stane ta nej­dů­le­ži­tější etapa, kdy musíme vy­hod­no­tit, jak se poučit a do dělat dál.


  1. Nejsem od­bor­ník na nic & proto tyto řádky berte, jako kdyby váš křeček na­jed­nou začal re­ci­to­vat Ko­mu­nis­tický ma­ni­fest. Vaše první otázka nebude: „Kdy začal Robík sym­pa­ti­zo­vat s tříd­ním bojem?“ ale spíš „Co se to sakra děje?“ a „Mám za­vo­lat exor­cistu?“
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz