k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Internet navěky

16. 12. 2020 — k47

Po­čí­tače jsou křehké a in­ter­net ještě víc. Di­gi­tální média jsou ne­sta­bilní a data na nich se můžou bez va­ro­vání vy­pa­řit do di­gi­tál­ního šumu. Ne­u­stále musíme vy­na­klá­dat ener­gii, aby všechno fun­go­valo a vůbec ne málo ener­gie. Da­ta­cen­tra jsou velice hla­dové kobky ser­verů. A pořád stačí málo, aby ně­který web a všechny jeho in­for­mace zmi­zely. Nemusí jít o tech­nické nebo fi­nanční potíže, ale vědomá roz­hod­nutí. Por­nhub lusk­nu­tím prstu vy­hla­dil 5 mi­li­onů videí. Kdo si ne­u­dě­lal zálohu svých ob­lí­be­ných, dost možná má smůlu.

In­ter­net jako de­cen­t­ra­li­zo­vaná, ale ne dis­tri­bu­o­vaná síť, nemá ve­sta­vě­nou du­pli­kaci obsahu. Data žijí na jednom místě, mají svůj do­me­ček a když ten vyhoří, data jsou pryč. V éteru ima­gi­nace plavou dis­tri­bu­o­vané pro­to­koly, kde data žijí nikde a všude zá­ro­veň, plavou po kon­co­vých uzlech lidí, na jejich po­čí­ta­čích a te­le­fo­nech a chyt­rých žá­rov­kách a všem, co je při­po­jené k síti sítí a má aspoň ně­ja­kou paměť.

S těmito al­ter­na­ti­vami pře­ží­va­jí­cími na okraji zájmu aka­de­miků a cypher­punků, je ar­chive.org to nej­lepší, co máme k dis­po­zici. Hyper-ar­chi­vář Jason Scott sice dělá, co může, aby za­cho­val kul­turní ar­te­fakty křehké di­gi­tální éry, ale nemůže být všude. Navíc ar­chive.org je ne­ziskovka s roz­poč­tem deset mega-dolarů. Tihle lidi se snaží ucho­vat věrný obraz naší doby, zbytek inter-gi­gantů ne tak moc

Kniha může ležet na půdě sto let a in­for­mace v ní pře­žije. Pevný disk bude ne­či­telný na mnoho způ­sobů, data jednak zde­gra­dují a druhak není jisté, jestli budou exis­to­vat za­ří­zení nebo pro­gramy schopný ho číst.

Do toho musí exis­to­vat ob­rov­ské množ­ství in­frastruk­tury a in­sti­tucí, aby in­ter­net fun­go­val a na každé z nich jsme zá­vislí, aby se náš server mohl po­dí­let na in­for­mační výměně. Vypadá to jako tech­nický zázrak, ale je to všechno, jen ne zá­zračné.

IP adresy při­dě­luje IANA a de­le­gací přes místní in­sti­tuce jednu do­stane i náš server. IANA spra­vuje DNS ko­ře­no­vou zónu, nutnou pro lidsky či­telné adresy. HTTPS cer­ti­fi­kát vydává dů­vě­ry­hodná třetí strana, ko­nek­ti­vitu po­sky­tuje další ex­terní sub­jekt, jde o zá­vis­losti na zá­vis­los­tech, všechny nutné, aby se svět točil a všechno vy­pa­dalo, že fun­guje.

Sítí krouží jiné před­stavy odol­ného in­ter­netu a da­to­vých úlo­žišť, které by fun­go­valy ne­zá­visle na všem ostat­ním. Pří­stroj zcela po­há­něný so­lární ener­gií, který sedí kdesi, není při­po­jen do in­ter­netu, ale ko­mu­ni­kuje zcela bez­drá­tově, avi­zuje svoji adresu, něco jako MAC a po­slou­chá jestli vzdu­chem ne­pro­letí rámec s do­ta­zem právě na tuto adresu. Takové uspo­řá­dání by ne­po­tře­bo­valo služby nebo po­vo­lení nikoho dal­šího. Do­slova každý by mohl vy­va­lit vlastní box s an­té­nou a rozjet cokoli, co by chtěl. P2P pro­to­koly repli­kace dat by se pak po­sta­raly o to, aby na­bí­zený obsah byl široce do­stupný.

A fun­go­valo by to, aspoň v prin­cipu, kdyby na světě ne­e­xis­to­valo nic jiného, žádné in­sti­tuce, žádné firmy, žádná ci­vi­li­zace, žádní lidé, jen osa­mo­cený box če­ka­jící na konec časů.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz