k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Mýlil jsem se

2. 4. 2020 — k47

Musím to při­znat: Mýlil jsem se. Před rokem a půl jsem napsal pár od­stavců, ve kte­rých jsem zne­va­žo­val & na lehkou váhu bral bak­te­ri­o­foby & clean freaks, kteří by radši byli na­ta­ho­váni na skři­pec, než aby se dotkli před­mětu, kte­rého se dotkl někdo jiný a ruku si podají jen ve třech ru­ka­vi­cích a pak si ji budou týden dez­in­fi­ko­vat.

Byl to leh­ko­vážný omyl, jehož rozsah je teď zcela jasný. Teď v době ko­ro­na­viru, kdy si ne­u­stále vedete pod­vě­do­mou in­ven­turu, jaká část vašeho těla může být kon­ta­mi­no­vaná, v hlavě nosíte ta­bulku po­vrchů a časů jak dlouho na nich může přežít ak­tivní pa­to­gen, znáte de­tailní si­mu­lace, jak dlouho ka­pénky zů­stá­vají ve vzdu­chu, ne­bez­pečné a smr­tící, če­ka­jící na vaše sliz­nice a svět se změnil na po­ten­ci­álně fa­tální past, se nám všem bak­te­ri­o­fo­bové smějí. Oni to říkali pořád a my je ne­po­slou­chali. Teď jsme všichni bak­te­ri­o­fo­bové, buď z vlast­ního pře­svěd­čení nebo z na­ří­zení vlády.

Takže clean feaks se nám do­ne­dávna-bez­věr­cům smějí & já musím při­znat, že jsem se mýlil. Pro­hla­šuji to ale s hr­dostí. Mýlit se není nic zlého; při­znat barvu je mnohem lepší než ská­lo­pevně trvat na vlast­ním po­ma­tení, ig­no­ro­vat měnící se re­a­litu, data a důkazy a vy­pa­dat u toho jako po­kry­tec. Není to známka sla­bosti ale toho, že v mozkovně pro­bíhá nějaký po­zi­tivní proces.

A nemusí to být na­po­sled. Už pár týdnů tady píšu o ko­ro­na­viru ja­zy­kem, který zdálky může vy­pa­dat au­to­ri­ta­titvně, ale ne­u­stále po­čí­tám s tím, že se ukáže, jak jsem byl mimo & za týden/měsíc/rok budu muset s barvou ven a při­znat, že jsem se mýlil a plácal ne­smysly, že všechny pro­gnos­ti­kace byly zcestné, popisy si­tu­ace ko­micky ne­přesné a tak po­dobně. S tím po­čí­tám a ne­bo­jím se toho. Při­znat vlastní limity patří do ci­vi­li­zo­vané debaty .


+1: Jinak jsem ko­nečně přišel na to, jak nosit doma ušitou roušku s brý­lemi. Bez spe­ci­ál­ních opat­ření se vám skla mlží jako skot­ská blata. Trik je v tom, že vez­mete kus duck-tapy (co jiného), sba­líte ji do dlouhé ru­ličky, která lepí se všech vněj­ších stran a tu si pak při­plác­nete přes kořen nosu a lícní kosti. Roušku si nor­málně na­sa­díte a na tuhle plat­formu ji na­le­píte. Toť vše. Nic se nemlží + rouška lépe těsní, pro­tože díry kolem nosu jsou ucpané.

+2: Všichni cyk­listé do jed­noho, které jsem potkal v okolí Cely, jsou scho­vaní za šátkem. Na kole to taky tak nosím. Nevím jestli to něčemu pomáhá, ale roz­hodně si při­pa­dám hrozně cool.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz