k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Lomografie

11. 1. 2020 — k47 (♪)

Ne­kva­litní ana­lo­gová fo­to­gra­fie je v kurzu. Ve světě, kdy každý te­le­fon má téměř per­fektní foťák a všechno vypadá jako všechno ostatní, low-qua­lity, low-tech vě­cičky jako po­la­roid, působí ně­ja­kým způ­so­bem „sku­teč­něji“. Lo­mo­gra­fie je jeden z těchto zá­měr­ných kroků zpět, ve své nej­čistší formě po­u­žívá staré so­vět­ské foťáky a vý­sledky, za­chy­co­vané na prošlý film, jsou zá­měrně ne­kva­litní s vy­so­kým kon­tras­tem a di­vo­kou sa­tu­rací. Čím horší, tím lepší. Levné plas­tové stroje, se proto pro­dá­vají vysoko nad cenou (10k za trochu platu, proč ne?) jako hip pří­slu­šen­ství pro hip lidi. Před­va­řený li­festyle není za­darmo.

Pokud něco stojí víc než přesně nula korun a není to do­slova vy­ro­bené z od­padků, nemám zájem.

Když už je o tom řeč, ne­kva­litní „ar­tis­tický“ ob­jek­tiv si můžete udělat sami, ducta­pou na konec krátké makro trubky na­lepte jednu nebo dvě volně ložené čočky spojky, clonu si udě­lejte z ductapy a máte to. Op­tické vlast­nosti jsou přesně tak otřesné, jak byste čekali, na druhou stranu je zábava fotit s něčím fe­no­me­nálně ne­kva­lit­ním. Nikdy nevíte, jak snímek do­padne. V Dark­table je pak třeba masivně vy­šrou­bo­vat kon­trast, aby bylo aspoň něco vidět. Ani potom nevíte přesně, co se na fotce děje, ale ne­mů­žete popřít, že se toho tam děje hodně a má to ur­či­tou ma­gic­kou kva­litu.

Potom, co jsem strá­vil nějaký čas tohoto roku léta páně 2020 le­pe­ním dvou čoček do­hro­mady, (na­místo, abych se snažil ███████████████████████████████████ a pře­svěd­čo­val sám sebe, že dělat někoho ██████████ o něco ██████████, před­sta­vuje sku­tečný smysl života), jsem dumal nad dal­šími pro­blémy tý­ka­jící se optiky. Jme­no­vitě: Co je to optika? Jak fun­guje? Po­da­řilo se vědcům vy­lou­čit vliv magii? A jako o něco zmír­nit op­tic­kou „kre­a­ti­vitu“ ob­jek­tivu?

Optika je jeden z těch oborů, který mi hlava nabere. Chybí mi in­tu­ice, nějaká pra­vi­dla 80/20, pomocí kte­rých bych si mohl před­sta­vit, jak se bude sou­stava čoček zhruba chovat.

Říká se, že jeden ob­rá­zek vydá za tisíc slov. Nevím, jestli to platí, ale jsem si jistý, že jedna si­mu­lace jich vydá aspoň za deset tisíc. Na linuxu v de­bi­a­ních re­po­zi­tá­řích se na­chází pro­gram optgeo, který dělá přesně tohle (je fran­couz­sky, ale to před­sta­vuje jen malou pře­kážku) — můžu si v něm vy­tvo­řit systém čoček, zr­ca­del a sle­do­vat, jak jimi pro­chází světlo. Stačil jeden pohled a bylo jasno: Za roz­ma­za­nost můžou pa­prsky pro­chá­ze­jící krajem čoček. Čím blíže okraji, tím víc se zbí­hají před nebo za plo­chou sen­zoru. Ře­še­ním je za­clo­nit. Zpětně se to zdá zřejmé, pro­tože tak to fun­guje je nor­mál­ních ob­jek­ti­vech, ale schéma to do­ko­nale ilu­stro­valo, proč tomu tak je a stačil jediný pohled.

Za­clo­nit v pří­padě ghetto skla bez me­cha­nické clony to zna­mená další ductapu, po­cho­pi­telně. Low-qua­lity, low-tech.


+1: Lo­mo­gra­fie jako ka­pi­ta­lis­tická kon­spi­race

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz