k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Molografie

19. 2. 2020 — k47

Zkouším teď něco nového. Tedy, když říkám zkouším, znamená to, že se náhodou stalo něco neplánovaného & teď se vezu na pozitivní vlně omylu. Dělal jsem ilustrační fotky disket pro tenhletenhle článek, idea byla taková: Makro + širokoúhlý objektiv + pohled ze vzdálenosti asi 7 milimetrů, aby drasticky vynikala perspektiva + pak se uvidí. Typické makro-fotky mají ten vzhled jakoby z jiného světa, kde neexistuje perspektiva a vše působí ploše. Dává to smysl, makroobjektivy mívají dlouhá ohniska, 90 milimetrů, 150 milimetrů, aby pozorovatel mohl pozorovat zpovzdálí a nenarušil mikroskopickou akci; většinou nejde o 12mm sklo, které musíte narvat přímo k subjektu. Zdálky to dává větší smysl. Nicméně široký objektiv zvýrazní perspektivu, přímo cítíte, jak máte oční bulvu nalepenou k epicentru akce. Také poskytne větší hloubku ostrosti, která je pro makro typicky neexistující. Výsledek chutná nezvykle. Má v sobě něco žánrově nepřístojného & působí falešně, podobně jako miniaturizace velkého světa tilt-shift technikou – jde o podvod, takhle by to nemělo vypadat.

S tímhle jsem začal blbnout. 12mm crop objektiv, mezi ním a tělem foto-stroje náhodný železný kroužek. Pasoval, posunul objektiv o ±7mm vpřed a tím mu dovolil ostřit neuvěřitelně blízko, pouhé milimetry před povrchem skla. Celé jsem to zafixoval lepenkou & zkusil, co to udělá. (Kolik problémů života můžete vyřešit jen tím, že máte po ruce duck tape a nebojíte se ji použít?)

Výsledky začaly velice rychle vypadat poněkud lomografiky. Široký & blízký look & feel byl fajn, přesně to jsem čekal. Měl zajímavý efekt v tom, že malé věci najednou vypadaly obrovsky a ne jako pouhé zvětšeniny maličkostí. Například ty plody nahoře působí, jako kdyby měly velikost jablek, i když jsou mnohem, mnohem menší. A jak jsem zkoušel jak další malé předměty udělat velkými, lomografičnost sílila. Začalo to vypadat skoro umělecky. Skoro.

Šlo o to, že páska, která optický aparát držela pohromadě, se na jedné straně odlepila a dovolila tak kontrolovanému množství parazitického světla vniknout na senzor. To snížilo kontrast a dodalo snímku růžový nádech. Výsledek není lepší, jen zajímavý. Nijak zásadně jsem do toho nehrabal v darktable, takhle více/méně vylezly ze senzoru.

Pointa? Někdy objektivně horší znamená subjektivně lepší. A možná bych se mohl podívat na další způsoby jak zdegradovat snímky & dodat jim charakter.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz