k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Koronavirus

21. 1. 2020 — k47 (♪)

Stává se to ne­pří­jemně často. Ne­za­ne­dba­telné množ­ství zpráv ab­sor­buji z ar­chaické ob­ra­zovky te­le­vize. Před in­ter­ne­tem trávím 99.97% bdě­lého času a při­bližně 12% spánku, ale přesto mě tam velké zprávy minou a dozvím se je, když ná­ho­dou projdu kolem nějaké te­le­vize. Třeba to pro­puk­nutí ko­ro­na­viru v Číně – neměl jsem tušení a pak na mě te­le­vize bez va­ro­vání vy­plivne, že byl za­zna­me­nán první přenos z člo­věka na člo­věka. Wow, to jsou mi ale no­vinky.

Tohle jsem přesně po­tře­bo­val – odvést po­zor­nost od ne­vy­hnu­telné smrti (ne­do­kážu si před­sta­vit pocit, když se zubatá za­kousne do vaší ge­ne­race) k even­tu­a­litě glo­bální pan­de­mie, která nás může zabít jen te­o­re­ticky. Je to pou­tavé, je to vzru­šu­jící, děje se to teď, do­slova kolem nás a můžu všechno sle­do­vat v přímém pře­nosu, za­tímco sedím na zadku v Cele za vzdu­cho­těs­nými dveřmi a filtry vzdu­chu.

Udělal jsem to, co se běžně dělá v po­dob­ných si­tu­a­cích – běžím na wi­ki­pe­dii & tam to začnu sle­do­vat téměř v re­ál­ném čase. Přečtu články o novém ko­ro­na­viruepi­de­mii ve Wuhanu (nebo je to Wu-chanu?), ale si­tu­ace se stále vyvíjí, začnu refre­sho­vat stránku a sle­do­vat his­to­rii změn, aby mi nic ne­u­niklo. Takhle jsem se do­zvě­děl o prvním na­ka­že­ném na půdě spo­je­ných států.

Takže co? Uběhlo 21 dnů od prv­ního po­tvr­ze­ného pří­padu, ce­lo­svě­tově máme 318 329 na­ka­že­ných, 6 mrtvých, žádné oč­ko­vání a žádný lék. Přesto ne­vě­řím, že je čas na paniku a že celý svět smete ka­ta­stro­fická pan­de­mie. In­sti­tuce ka­libru WHO, CDC, ECDC se daly do pohybu, začaly pro­blém řešit a jestli je film Con­tagion aspoň z jedné de­se­tiny prav­divý, pak jde o ne­za­ne­dba­telné množ­ství me­zi­ná­rodní ko­o­pe­race, která riziko bere vážně a na­přela všechny svaly k jeho řešení. Na­pří­klad tes­to­vací pro­to­kol pro de­tekci nového ko­ro­na­viru byl vy­vi­nut v Ně­mecku i když v Evropě není znám jediný případ. Jde o me­zi­ná­rodní pomoc a zá­ro­veň způsob, jak se blýsk­nout před světem.

Takže tak.

Jinak ten pocit, kdy si na chvíli si při­pa­dám v po­my­sl­ném oku hu­ri­kánu dějin, kdy se všechno děje právě teď, kdy se v noci nemůžu dočkat, až se pro­bu­dím, abych zjis­til, co se stalo během spán­kové ab­sence, je osvě­žu­jící. Dodává to pocit života, něčeho sku­teč­ného ve světě, který stále víc působí ne­sku­tečně.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz