Koronavirus

Stává se to nepříjemně často. Nezanedbatelné množství zpráv absorbuji z archaické obrazovky televize. Před internetem trávím 99.97% bdělého času a přibližně 12% spánku, ale přesto mě tam velké zprávy minou a dozvím se je, když náhodou projdu kolem nějaké televize. Třeba to propuknutí koronaviru v Číně – neměl jsem tušení a pak na mě televize bez varování vyplivne, že byl zaznamenán první přenos z člověka na člověka. Wow, to jsou mi ale novinky.

Tohle jsem přesně potřeboval – odvést pozornost od nevyhnutelné smrti (nedokážu si představit pocit, když se zubatá zakousne do vaší generace) k eventualitě globální pandemie, která nás může zabít jen teoreticky. Je to poutavé, je to vzrušující, děje se to teď, doslova kolem nás a můžu všechno sledovat v přímém přenosu, zatímco sedím na zadku v Cele za vzduchotěsnými dveřmi a filtry vzduchu.

Udělal jsem to, co se běžně dělá v podobných situacích – běžím na wikipedii & tam to začnu sledovat téměř v reálném čase. Přečtu články o novém koronaviru a epidemii ve Wuhanu (nebo je to Wu-chanu?), ale situace se stále vyvíjí, začnu refreshovat stránku a sledovat historii změn, aby mi nic neuniklo. Takhle jsem se dozvěděl o prvním nakaženém na půdě spojených států.

Takže co? Uběhlo 21 dnů od prvního potvrzeného případu, celosvětově máme 318 329 nakažených, 6 mrtvých, žádné očkování a žádný lék. Přesto nevěřím, že je čas na paniku a že celý svět smete katastrofická pandemie. Instituce kalibru WHO, CDC, ECDC se daly do pohybu, začaly problém řešit a jestli je film Contagion aspoň z jedné desetiny pravdivý, pak jde o nezanedbatelné množství mezinárodní kooperace, která riziko bere vážně a napřela všechny svaly k jeho řešení. Například testovací protokol pro detekci nového koronaviru byl vyvinut v Německu i když v Evropě není znám jediný případ. Jde o mezinárodní pomoc a zároveň způsob, jak se blýsknout před světem.

Takže tak.

Jinak ten pocit, kdy si na chvíli si připadám v pomyslném oku hurikánu dějin, kdy se všechno děje právě teď, kdy se v noci nemůžu dočkat, až se probudím, abych zjistil, co se stalo během spánkové absence, je osvěžující. Dodává to pocit života, něčeho skutečného ve světě, který stále víc působí neskutečně.