k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Koronavirus navždy změnil post-apokalypsu

29. 3. 2020 — k47

Je vám všem jasné, že ko­ro­na­vi­rus na věky změnil jeden žánr fikce? Post-apo a zombie-apo filmy, knihy a komix už nikdy ne­bu­dou stejné. V nich vět­ši­nou ne­fi­gu­ruje ne­kom­pe­tence, po­pí­rání, dez­in­for­mace vy­chá­ze­jící z ofi­ci­ál­ních míst, zmatek v or­ga­ni­zaci státní reakce, po­bláz­něné a ne­re­a­lis­tické plány a před­vo­lební po­li­tické pře­ta­ho­vání, které si­tu­aci ne­sku­tečně zhorší na­hledě na to, že celý svět má dva měsíce na pří­pravu. Teď začnou.

Tyhle žánry pár let ne­bu­dou po­pu­lární (nebo se zaměří víc na ko­me­dii/frašku). Obecně lidé moc ne­chtějí sle­do­vat příběh co kdyby, když se stačí po­dí­vat z okna na verzi, která není kdyby. Ale pak, až se začnou ob­je­vo­vat díla post-apo cha­rak­teru, budou jiná, změ­něná. Kdy­bych se měl vsadit, dal bych peníze na to, že náběh bude delší, jako sle­do­vat ka­ta­strofu ve zpo­ma­le­ných zá­bě­rech, která se k nám blíží s rych­lostí a ne­zvrat­ností le­dovce. Bude v nich víc ab­sur­dity a kri­tic­kých ko­men­tářů cel­kové im­po­tence na­plá­no­vat a pro­vést ja­kou­koli smys­lu­pl­nou reakci a zá­ro­veň běž­ného života, který v po­rov­nání s ka­ta­stro­fou působí ma­ličký a za­ne­dba­telný, ale přesto v jejím stínu běží dál. Za sebe ještě doufám, že na­stane smrt Hrdiny, kdy to nebude od­vážný jed­not­li­vec, ale spo­leč­nost pro­střed­nic­tvím or­ga­ni­zo­vané akce, která zví­tězí.

Film Con­tagion jsem po­va­žo­val za per­fektní vizi pan­de­mie a reakce na ní, ale uka­zuje se, že i když vy­kres­luje svět, kde zemřou de­sítky mi­li­onů lidí, je stále příliš op­ti­mis­tický. Všichni táhnou za jeden provaz, reakce je příliš spo­řá­daná. Chybí v něm jak Čína v pro­sinci a lednu mlžila, Írán hnal lidi k volbám, Itálie byla zcela za­sko­čena, USA po­srali první várku testů a velel jim pi­to­mec, Ja­pon­sko na­sta­vilo příliš přísná kri­té­ria pro tes­to­vání, Bri­tá­nie začala ko­ke­to­vat se se­be­vra­žed­ným plánem ko­lek­tivní imu­nity, Ma­ďar­sko se pre­ven­tivně stalo to­ta­lit­ním re­ži­mem a všude chy­běly testy a ochranné po­třeby. Even­tu­a­lita, že ade­kvátní reakci je možné pro­vést, ale není pro­ve­dena z důvodů lax­nosti, zby­teč­ného zmatku a po­li­tiky, se moc nenosí.

Mnohem lépe si­tu­aci vy­sti­huje Shin Go­d­zilla, hlavně tedy za­čá­tek s ne­ko­neč­nými za­se­dá­ními, mý­tinky, po­ra­dami a tis­ko­vými kon­fe­ren­cemi. To spíš od­po­vídá re­a­litě, kterou teď máme tu smůlu pro­ží­vat. I když na druhou stranu pr­votní kon­fron­tace s ato­mo­vým ješ­tě­rem trvala 2 hodiny a vláda v té době stihla zřídit kri­zový štáb, což je o něco méně uvě­ři­telné než ra­di­ací po­há­něný mega-ještěr.

Jinak, kdysi dávno jsem tu za­ne­chal po­střeh, že první, co člo­věku začne velice schá­zet mimo ci­vi­li­zaci je záchod. Všechno ostatní se dá snést, ale nikdo nechce dřepět v lese a proto pří­běhy o konci by se měly poznat podle toho, že lidé serou v lesích. Svět po­tvr­zuje, že v tom asi něco bude. Co lidé brali útokem v ob­cho­dech? To­a­letní papír. V post-pan­de­mické post-apo­ka­ly­pse se bude život točit kolem dvou věcí: Mít co jíst a mít čistý zadek.


+1: Vypadá to, že Shina Go­d­zilla se dá stáh­nout z ar­chive.org.

+2: Tohle

+3: Tohle

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz