Konec
Když odbyla půlnoc, seděl jsem na kole a do nového roku jsem vjel. Doslova.
The skyline was beautiful on fire
All twisted metal stretching upwards
Everything washed in a thin orange haze
Už dlouho jsem chtěl projíždět koncem roku na kole pod příkrovem manických explozí ohňostrojů, kterými opilci oznamují smrt jedné dekády a plíživý nástup další, té konečné; vyjet z šera nekonečných lesů, vystoupat na kopec s výhledem na Matičku Metropolis a sledovat krásný obzor v plamenech, jako intro původního Bladerunnera.
Pár minut po půlnoci se nic nedělo, chvíle ticha, kolem uší pískal vítr, studený a černý. Pak se ožralové vyvalili z domů a začali odpalovat vše, co jim přišlo pod ruku; horizont vzplál, obyvatelé prastarého města v dáli se, jakoby v záchvatech thanatu, snažili sami symbolicky vyhodit do vzduchu.
Bylo v tom něco neskonale krásného, sám na okraji světa, sám v okamžiku, kdy se sluší extrémní družení, přípitky a objetí, sledovat konec. Ultimátní outsider.
Když jsem se pak vracel do Cely, potkal jsem muže & ženu. Jak jsem kolem nich
projel, ptali se „Co tak brzy z rána na kole?“ Proč ne právě tak? Zbavit se
█████