k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Konec

1. 1. 2020 — k47 (♪)

Když odbyla půlnoc, seděl jsem na kole a do nového roku jsem vjel. Do­slova.

The sky­line was be­au­ti­ful on fire
All twis­ted metal stret­ching up­wards
Eve­ry­thing washed in a thin orange haze

GY!BE

Už dlouho jsem chtěl pro­jíž­dět koncem roku na kole pod příkro­vem ma­nic­kých ex­plozí oh­ňostrojů, kte­rými opilci ozna­mují smrt jedné dekády a plí­živý nástup další, té ko­nečné; vyjet z šera ne­ko­neč­ných lesů, vy­stou­pat na kopec s vý­hle­dem na Ma­tičku Me­t­ro­po­lis a sle­do­vat krásný obzor v pla­me­nech, jako intro pů­vod­ního Bla­de­run­nera.

Pár minut po půl­noci se nic nedělo, chvíle ticha, kolem uší pískal vítr, stu­dený a černý. Pak se ožra­lové vy­va­lili z domů a začali od­pa­lo­vat všechno, co jim přišlo pod ruku; ho­ri­zont vzplál, oby­va­telé pra­starého města v dáli se, jakoby v zá­chva­tech tha­natu, sna­žili sami sym­bo­licky vy­ho­dit do vzdu­chu.

Bylo v tom něco ne­sko­nale krás­ného, sám na okraji světa, sám v oka­mžiku, kdy se sluší ex­trémní dru­žení, pří­pitky a objetí, sle­do­vat konec. Ul­ti­mátní out­si­der.

Když jsem se pak vracel do Cely, potkal jsem muže & ženu. Jak jsem kolem nich projel, ptali se „Co tak brzy z rána na kole?“ Proč ne právě tak? Zbavit se ████████████████████ & žít si po­slední dny, jak chceme…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz