k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Je to tak snadné...

12. 3. 2020 — k47 (♪)

Žijeme ve vzru­šu­jí­cích dnech. Jeden nikdy neví, do čeho se pro­budí. Stačí si dát ho­dinku šlo­fíka v prů­běhu dne & na­jed­nou je vy­hlá­šen nou­zový stav, vlaky ne­jezdí za hra­nice, platí zákaz vstupu do Re­pub­liky z ri­zi­ko­vých ob­lastí, shro­máž­dění nad 30 lidí jsou za­ká­zané, re­stau­race musí za­ví­rat v osm, Slo­ven­sko se kom­pletně izo­lo­valo od světa, USA se z ně­ja­kého důvodu od­řízlo od Evropy, Tom Hanks má COVID-19, zru­šeny byly NBA a NHL sezóny, ho­ke­jové mi­s­trov­ství světa a česká ho­ke­jová liga. Člověk se skoro bojí usnout, aby ne­pro­pásl tis­kovku, na které Babiš ofi­ci­álně ohlásí, že nastal konec světa.

Ve své pod­statě je to velice jed­no­du­ché. Si­tu­ace se má tak, že se kolem nás vy­sky­tují tri­li­ony ne­vi­di­tel­ných pa­to­genů a musíte za­brá­nit, aby se ja­ký­koli z nich dostal do vašeho těla. Co je na tom těž­kého? Jo, ta část, která říká „tri­li­ony“ a „ne­vi­di­tel­ných“.

Nemáme k dis­po­zici žádný hi-tech zázrak, žádný lék, žádnou vak­cínu, možná jen testy a tak nám zbý­vají pouze low-tech řešení – zůstat co nejvíc doma a mýt si ruce. Je jasné, že v mo­derní tech­no­lo­gické spo­leč­nosti tyhle po­stupy ne­vzbu­zují příliš velké nad­šení. Může to pů­so­bit skoro, jako kdy­bychom házeli flintu do žita. Ale co můžete dělat proti viru, který exis­tuje teprve tři měsíce a ne od po­čátku dějin jako všechny ostatní (s vý­jim­kou jed­noho)?

Testy jsou fajn, to jo. Jde o uži­tečný ná­stroj a musíme tes­to­vat víc, agre­siv­něji a pro­ak­tiv­něji, ale možná hlavní roli se­hraje, že se ko­lek­tivně zů­sta­neme doma a zase sje­dete kom­pletní Sho­o­ting stars. Dává to smysl, stejně jako jiné viry i ko­ro­na­vi­rus ne­pře­žije v pro­středí dlou­hou dobu, po­tře­buje ne­u­stále ko­lo­vat v hos­ti­te­lích, když se na tři týdny (nebo 37 dnů) všichni za­sta­víme a ne­hneme z místa, virus se vypaří. Co je na tom těž­kého? Jo, asi ta část, která říká „všichni“ a „tři týdny“.

Při­padá mi, že tohle řešení ne­ak­ti­vi­tou musí lidem při­pa­dat ne­sne­si­telné, jako prohra, nemá v sobě drama, snahu, ak­ti­vitu, in­venci a ducha pře­ko­ná­va­jící všechny ná­strahy. Musíme přece něco dělat. Něco. Cokoli.

Ale to je jen moje spe­ku­lace. Na vlastní psyché jsem zažil opak. Když se ob­je­vily názory, že se z ko­ro­na­viru stane en­de­mická nemoc, která s námi zů­stane na věky věků, rozlil se po mě ab­surdní klid. Na­jed­nou jakoby to dávalo smysl, na­jed­nou to nebylo náhlé ne­bez­pečí, které na­ru­šilo náš svě­tový řád, ale nový svě­tový řád. Tohle je re­a­lita. Nejde o abe­raci, nejde o ne­če­kané ne­bez­pečí. Když je něco před­ví­da­telné, běžné, fádní a pe­ri­o­dické, lidé jsou klidní. Ne­zá­leží, jaké dů­sledky to má, na chřipku umírá kolik? – půl mi­li­onu lidí ročně? – a nikoho moc ne­trápí. Lidé začnou pa­ni­ka­řit jen, když něco vní­mají jako na­ru­šení za­běh­lých po­řádků.

Zů­staňte doma.


+1: Jinak pokud ka­ran­ténní opat­ření při­tvrdí, bude super sle­do­vat drobný nárůst počtu porodů na za­čátku v roce 2021. To budou naše koró­nové děti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz