k47.cz
koronavirus výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Inspirace ve snech 4

16. 5. 2020 — k47 (♪)

Burrou­ghs říkal, že mu ve snu občas zje­vila celá ka­pi­tola textu, který právě psal. Ve spánku taky občas do­stá­vám nápady, které by mohly vést k nějaké kre­a­tivní tvorbě; jenom v mém pří­padě to ne­bu­dou knihy, které se stanou li­te­rár­ními kla­si­kami, ale velice špatný fan­tasy brak a to ještě v tom lepším pří­padě.

Ne­pa­t­řím mezi fa­noušky fan­tasy, nad žánrem jsem zlomil meč po Pánovi Prs­tenů (prosím ig­no­rujte vše, co tvrdí opak, včetně téhle po­vídky), přesto, ve snu se zrodil obrys eklek­tic­kého světa, který by mohl pa­so­vat do fan­tasy braku.

Vy­pa­dal takhle: Jakýsi kon­ti­nent nebo možná celá pla­neta je po­krytá horami. Ne­ko­nečné roz­bité skály jsou téměř ne­obý­va­telné. Je­di­nou vý­jimku před­sta­vuje údolí; široké ně­ko­lik ki­lo­me­trů se táhle stovky nebo možná tisíce ki­lo­me­trů jako přímka napříč ne­hos­tin­nými ka­me­ni­tými pus­ti­nami hor.

Údolí vy­tvo­řili ar­ci­má­gové, pra­stará zá­hadná stvo­ření dáv­no­věku. Pů­vodně jich na pla­netě exis­to­valy dva tucty, nikdy ale nežili v har­mo­nii a přá­tel­ství. Jakmile jeden ar­ci­mág potkal dru­hého, ne­zvla­da­telný in­stinkt ho nutil zabít svůj pro­těj­šek. Tak se po­stupně vy­vraž­dili až na po­sled­ního z nich, který stále pře­žívá ve stavu jakési hi­ber­nace. Jeden z těchto kon­fliktů, tak zuřivý a divoký, že roz­bí­jel hory, vedl ke vzniku údolí.

Tělo po­sled­ního ar­ci­mága, pře­žívá na jednom konci údolí, kde se zelené kra­jina zvedá do ne­hos­tin­ných skal. Ne­hybný jako socha spadl na zem, pomalu za­pa­dává hlínou, lidé ho občas očistí. Jde o stvo­ři­tele oby­va­telné oázy v ne­hos­tin­ném světě a tak má status po­dobný bohu nebo aspoň de­miur­govi. Září jasným svět­lem a na koho ta záře do­padne, ris­kuje ší­len­ství. Rituál očiš­tění jeho těla a uctí­vání je proto po­ně­kud kom­pli­ko­vaný a roz­po­ru­plný. Navíc v době, kdy se spo­leč­nost do­stává do osví­cen­ství a pomalu ko­ke­tuje s po­čátky in­dustri­ál­ního věku, kdy je role nad­při­ro­ze­ného boha zpo­chyb­ňo­vána a nej­větší mys­li­telé snaží se ho snaží vy­svět­lit ra­ci­o­nálně (to jde, pro­tože na rozdíl od křes­ťan­ského boha, tenhle v re­a­litě pří­běhu fy­zicky exis­tuje).

Všechno je vesměs v po­řádku (ig­no­rujte teď pro­blém eko­lo­gie celého údolí, jak vypadá vodní cyklus, kolik lidí dokáže tolik půdy uživit atp.) až do oka­mžiku, kdy se v tu­ne­lech hlu­boko pod údolím objeví další ar­ci­mág. Musí být zničen, jinak kon­flikt dvou über-by­tostí ris­kuje de­strukci jediné oázy života na pla­netě. Jak ale zničit něco tak ne­smírně moc­ného, co bylo schopné roz­bí­jet hory a navíc je po­va­žo­váno za boha?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz