Inspirace ve snech 4

Burroughs říkal, že mu ve snu občas zjevila celá kapitola textu, který právě psal. Ve spánku taky občas dostávám nápady, které by mohly vést k nějaké kreativní tvorbě; jenom v mém případě to nebudou knihy, které se stanou literárními klasikami, ale velice špatný fantasy brak a to ještě v tom lepším případě.

Nepatřím mezi fanoušky fantasy, nad žánrem jsem zlomil meč po Pánovi Prstenů (prosím ignorujte vše, co tvrdí opak, včetně téhle povídky), přesto, ve snu se zrodil obrys eklektického světa, který by mohl pasovat do fantasy braku.

Vypadal takhle: Jakýsi kontinent nebo možná celá planeta je pokrytá horami. Nekonečné rozbité skály jsou téměř neobývatelné. Jedinou výjimku představuje údolí; široké několik kilometrů se táhle stovky nebo možná tisíce kilometrů jako přímka napříč nehostinnými kamenitými pustinami hor.

Údolí vytvořili arcimágové, prastará záhadná stvoření dávnověku. Původně jich na planetě existovaly dva tucty, nikdy ale nežili v harmonii a přátelství. Jakmile jeden arcimág potkal druhého, nezvladatelný instinkt ho nutil zabít svůj protějšek. Tak se postupně vyvraždili až na posledního z nich, který stále přežívá ve stavu jakési hibernace. Jeden z těchto konfliktů, tak zuřivý a divoký, že rozbíjel hory, vedl ke vzniku údolí.

Tělo posledního arcimága, přežívá na jednom konci údolí, kde se zelené krajina zvedá do nehostinných skal. Nehybný jako socha spadl na zem, pomalu zapadává hlínou, lidé ho občas očistí. Jde o stvořitele obyvatelné oázy v nehostinném světě a tak má status podobný bohu nebo aspoň demiurgovi. Září jasným světlem a na koho ta záře dopadne, riskuje šílenství. Rituál očištění jeho těla a uctívání je proto poněkud komplikovaný a rozporuplný. Navíc v době, kdy se společnost dostává do osvícenství a pomalu koketuje s počátky industriálního věku, kdy je role nadpřirozeného boha zpochybňována a největší myslitelé snaží se ho snaží vysvětlit racionálně (to jde, protože na rozdíl od křesťanského boha, tenhle v realitě příběhu fyzicky existuje).

Všechno je vesměs v pořádku (ignorujte teď problém ekologie celého údolí, jak vypadá vodní cyklus, kolik lidí dokáže tolik půdy uživit atp.) až do okamžiku, kdy se v tunelech hluboko pod údolím objeví další arcimág. Musí být zničen, jinak konflikt dvou über-bytostí riskuje destrukci jediné oázy života na planetě. Jak ale zničit něco tak nesmírně mocného, co bylo schopné rozbíjet hory a navíc je považováno za boha?