Illichovská matematika

Ok, jen malá poznámka. Kdosi se zmínil, že plánuje upgradovat z loňského modelu telefonu na právě uvedený. Zaletěl jsem do ceníků a tam se artikl vznášel na cenové hladině 33 tisíc korun. Pak jsem se na otočku stavil na wikipedii a dle její kolektivní moudrosti průměrná čistá mzda činí 25685 za měsíc. Tabulkový český peon musí na onen nový high-end telefon pracovat víc jak jeden měsíc života. Tenhle člověk nebyl obyč smrtelník, byl to vysoce placený softwarový vývojář nebo tak něco, ale to je vedlejší. Jde o ty Illichovské počty – na X potřebuju Y prostředků, to znamená Z času, dává poměr Z/X smysl? Představme si, že se obejdeme bez X a najednou máme Z volného času. Měsíc volna nebo nejposlednější výstřelek technologických symbolů statusu. Jo, tyhle touhy po idioticky drahých předmětech bych chtěl mít.

V minulosti jsem taky zakoupil několik idioticky drahých hraček (hlavně tuhle jednu), ale časem jsem toho začal litovat. Kdybych věděl, co vím teď, šel bych více ghetto cestou, mnohem mnohem víc ghetto.

Poslední rok nebo dva se snažím kriticky hodnotit materiální touhy, jaký by byl jejich užitek a odkud pramení pocit, že něco musím mít. Většinou jsou to nesmysly, většinou to není potřeba, život se změní jen málo, reklamní sliby se ukážou jako sliby a reklama, technologie rapidně zastará a život v druhém kole bývá s nesmírnou slevou. Nechci nikomu říkat, jak by měl fungovat, i když racionalitu některých činů mi hlava nebere, nicméně takhle, s minimalizací chtění po zbytnostech, jsem velice spokojený.

+1: Fun fact: Většina objektivů v mojí krabici byla vyráběna v roce 1985. Kdybych si je tehdy koupil pro Maxxum 7000, mohl bych je stále používat, o 35 let později, jejich cena amortizovaná až na dřeň. Kolik hi-tech serepetiček bude byť jen vzdáleně použitelných za zlomek té doby?