Illichovská matematika

Ok, jen malá po­známka. Kdosi se zmínil, že plá­nuje up­gra­do­vat z loň­ského modelu te­le­fonu na právě uve­dený. Za­le­těl jsem do ceníků a tam se artikl vzná­šel na cenové hla­dině 33 tisíc korun. Pak jsem se na otočku stavil na wi­ki­pe­dii a dle její ko­lek­tivní moud­rosti prů­měrná čistá mzda činí 25685 za měsíc. Ta­bul­kový český peon musí na onen nový high-end te­le­fon pra­co­vat víc jak jeden měsíc života. Tenhle člověk nebyl obyč smr­tel­ník, byl to vysoce pla­cený soft­wa­rový vý­vo­jář nebo tak něco, ale to je ve­d­lejší. Jde o ty Il­li­chov­ské počty – na X po­tře­buju Y pro­středků, to zna­mená Z času, dává poměr Z/X smysl? Před­stavme si, že se obe­jdeme bez X a na­jed­nou máme Z vol­ného času. Měsíc volna nebo nej­po­sled­nější vý­stře­lek tech­no­lo­gic­kých sym­bolů sta­tusu. Jo, tyhle touhy po idi­o­ticky dra­hých před­mě­tech bych chtěl mít.

V mi­nu­losti jsem taky za­kou­pil ně­ko­lik idi­o­ticky dra­hých hraček (hlavně tuhle jednu), ale časem jsem toho začal li­to­vat. Kdy­bych věděl, co vím teď, šel bych více ghetto cestou, mnohem mnohem víc ghetto.

Po­slední rok nebo dva se snažím kri­ticky hod­no­tit ma­te­ri­ální touhy, jaký by byl jejich užitek a odkud pra­mení pocit, že něco musím mít. Vět­ši­nou jsou to ne­smysly, vět­ši­nou to není po­třeba, život se změní jen málo, re­klamní sliby se ukážou jako sliby a re­klama, tech­no­lo­gie ra­pidně za­stará a život v druhém kole bývá s ne­smír­nou slevou. Nechci nikomu říkat, jak by měl fun­go­vat, i když ra­ci­o­na­litu ně­kte­rých činů mi hlava nebere, nicméně takhle, s mi­ni­ma­li­zací chtění po zbyt­nos­tech, jsem velice spo­ko­jený.

+1: Fun fact: Vět­šina ob­jek­tivů v mojí kra­bici byla vy­rá­běna v roce 1985. Kdy­bych si je tehdy koupil pro Maxxum 7000, mohl bych je stále po­u­ží­vat, o 35 let poz­ději, jejich cena amor­ti­zo­vaná až na dřeň. Kolik hi-tech se­re­pe­ti­ček bude byť jen vzdá­leně po­u­ži­tel­ných za zlomek té doby?