k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Fraška

21. 12. 2020 — k47

Mám pro­blém vě­no­vat po­zor­nost ko­ro­na­vi­rové ka­ta­strofě. I když bych chtěl a cítím, že bych asi měl, vždy & bez vý­jimky začnu ztrá­cet tr­pě­li­vost, do­staví se pocit tupé ubí­je­jící nudy a pře­stanu. V jakém se právě na­chá­zíme stupni? V jakém bychom měli být? Co se může dělat a co se ne­do­po­ru­čuje? Jaké kroky pro­vádí naše vládní gar­ni­tura? Co dělá náš pre­miér a co tvrdí, že dělá? Někdo to určitě ví. Já ne. Teda tím po­sled­ním jsem si skoro jistý: Je to fraška.

Skoro mi to pří­padá vtipné, že se stane ta­ko­váhle vý­znamná udá­lost, nej­větší svého druhu za po­sled­ních 50-100 let, ale pomalu ustoupí do pozadí, stane se z ní ru­tinní tragé­die, jako šum na pozadí světa a člověk ji pře­stane vě­no­vat po­zor­nost i když stále ne­po­pi­ra­telně pro­bíhá a její ná­sledky jsou stejně reálné jako kdy­koli dřív.

Pa­ma­tuju si na jednu před­nášku o psy­chice vojáků za války, kteří do­ká­zali usnout během dě­lo­stře­lec­kého bom­bar­do­vání. Poprvé jim teče adre­na­lin ušima, ale po­stupně se do­staví ira­ci­o­nální lax­nost, ne­mů­žou nic dělat, jen sedět v zá­ko­pech a čekat, být stra­chy bez sebe nic ne­změní, tak můžou aspoň být od­po­čatí, až se po nich něco bude chtít. Děláme to málo, čím můžeme pomoct, ale váha si­tu­ace se roz­plyne jako obraz, na než se díváme šilha­jí­címa očima.

Jenom čas od času mě z au­to­ma­tické lhos­tej­nosti vy­trhne zpráva, že je to pořád fraška. Aus­trá­lie, Nový Zéland, Ja­pon­sko, Taiwan, tam ko­ro­na­vi­rus prak­ticky nemají. Celá Evropa a obě Ame­riky jsou v hajzlu. Neměli bysme my být ta „vy­spělá zá­padní ci­vi­li­zace“? Tak proč je naše reakce tak ko­micky ne­e­fek­tivní?

V Bri­tá­nii se ob­je­vila nová, mnohem na­kaž­li­věšjí mutace viru. Při­padá mi iro­nické, že právě v pe­t­riho misce, ve níž na za­čátku pan­de­mie ko­ke­to­vali s pro­mo­řo­vá­ním, si vy­pěs­to­vali nový a lepší pa­to­gen1 . Čím víc vir do­stane pří­le­ži­tostí zmu­to­vat, tím spíš se mu to podaří a v „zá­pad­ním světě“ jsme mu dali de­sítky mi­li­onů pří­le­ži­tostí. (Aby se ne­řeklo, po­vedlo se mu to ještě ne­zá­visle v Ji­ho­af­rické re­pub­lice.) Nechat roz­ší­řit ne­zná­mou cho­robu? Co nej­hor­šího, se může stát?.

Na druhou stranu aspoň první oč­ko­vání se stala re­a­li­tou. U nás tak moc ne, plán nemáme, Babiš přesto říká, že jsme při­pra­veni. Jako ob­vykle v duchu frašky na sebe pře­vzal oč­ko­vání. Stejně jako v březnu vzal plnou po­li­tic­kou od­po­věd­nost za opat­ření a pan­de­mii. A v čer­venci za chytrou ka­ran­ténu. A na za­čátku tvrdil, že PPE máme. Že tes­to­vací ka­pa­city máme. A stejně jako si ne­do­ká­zal před­sta­vit, že přijde druhá vlna a zkazí mu vo­lební kampaň. Roz­vol­nili jsme, ale hned jsme zas museli utáh­nout šrouby, pře­vážně na úrovni změny de­fi­nic. Tes­tu­jeme málo, tra­su­jeme ještě míň, na­ka­že­ných nikdy moc ne­u­bylo.

Ok, teď když to tady píšu, je jasný, proč tomu ne­vě­nuju po­zor­nost. Každý vtip, i ten nej­horší, který chutná jako hořké mandle, má svůj po­lo­čas roz­padu.

Ale na druhou stranu jsem letos (s vý­jim­kou ex­plo­zivní epi­zody) nebyl ani jednou ne­mocný re­spi­rač­ním one­moc­ně­ním. Tak aspoň nějaké plus.


  1. Do­da­tek #1: Pre­li­mi­nary re­sults […] found no sta­tis­ti­cally sig­ni­fi­cant di­f­fe­rence in hospi­ta­li­sation and 28-day case fa­ta­lity […]. Do­da­tek #2: tohle.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz