k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Koho baví upravovat fotky?

30. 8. 2020 — k47

Pokud si dobře vzpomínám, Hunter S. Thompson v jakémsi rozhovoru zmínil, že nemá nijak extra rád psaní. To dá rozum. Když byl v akci, v terénu a zjišťoval informace pro článek, bylo to zajímavé, akční, extrahoval data, bavil se s lidmi, pil s nimi a řešil následné problémy. Psaní pak byla jen otravná dřina.

Já zase nemám rád upravování fotek. Akt jejich pořizování je nekonečně zajímavější než následné digitální vyvolání. Nejhorší je situace, kdy pro jistotu udělám 30 snímků toho stejného a pak z nich musím vybrat ten nejlepší, který půjde dál. A takhle jich má mnoho stovek a piplání s výběrem se opakuje donekonečna & do pozdních nočních hodin, kdy se zdálky ozývá kvílení hasičských vozů.

Teď upravuju várku fotek █████████████████████████ a i když byly pořízeny v den, kdy teplota na zemském povrchu překonala teplotu na povrchu slunce, pořád šlo o příjemnější proces než úpravy. Nejdřív vybrat dobrou, pak ořezat, defringe musí být vzhledem k použitému sklu, aplikovat konzistentní styl, ten pak doladit, exportovat, podívat se, zdali spolu snímky ladí a dál doladit. Nekonečné utrpení. Ale chci to udělat z důvodu, které jsou jasné z charakteru zachycené události a o kterých tu nepadne ani slovo, tak zatnu zuby a edituju. Někdy mě jímá hrůza z představy, že jsem to posral, že fotky jsou špatné a vzpomínka na událost, která měla být výjimečná, skončí nedokonalá, poškozená, navěky rozbitá (Většinou to nedostane takhle konkrétní obrysy, jen ten tichý děs ████████████████████████████████████████ cítím naplno a proces je odkládán, dokud je to možné. Pravda, o technickou preciznost, kvalitu a další podružnosti se strachuji jednak víc bych měl a druhak víc než příjemci vizuálního záznamu. Navíc je to za nula peněz & jak se říká: člověk dostane, co si zaplatí.

█████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Fotografie jako specializovaná aktivita dává pramalý smysl z důvodu, který většina lidí nosí v kapse. Druhý důvod je pak, se nikdo nezajímá o fotografii jako objekt, nejde víc než kapku v moři neutuchajícího šumu na pozadí digitálního světa. Strávili jste roky vybrušováním řemesla a věčnost na dosažení perfektní kompozice a další věčnost při následujících úpravách. Super. Produkt vaší práce má stejnou cenu jako fotka kočky s toustem na hlavě, protože je servírována mechanismem hladové timeline na některém ze soc-netů, který oceňuje kvantitu nad jiné metriky.

Někdy nedávno se ██████████ ptal, jestli prodávám na některém ze stock foto serverů. Začal se zajímat o proces focení & zajímá se taky jestli jsou v tom prachy. Nejsou. Fotografie nikoho nezajímá a o pár posledních drobků soupeří milion hladových fotičů. Navíc ta samotná otázka mě zaskočila. Proč by kdokoli chtěl otrávit svoje záliby tím, že se z nich snaží udělat neúspěšný pokus o byznys?

Fotografie je zbytečná a nesmyslná i jako hobby, ale jako absurdní záliba je jediný způsob, jak si ji někdo může aspoň trochu užít.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz