k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Exponenciální hrozba

29. 1. 2020 — k47

Dneska to bude zase o ko­ro­na­viru a taky o re­la­tivní hrozbě.

Na twit­teru se ob­je­vilo tohle:

2% ze všech úmrtí v ČR jsou úmrtí na chřipku (~1500-2000, ce­lo­svě­tově 300000-500000 úmrtí). Přesto chřipku ig­no­ru­jeme, ne­oč­ku­jeme se, cho­díme s ní mezi lidi a tam se jí ještě chlubíme.

Ko­ro­na­vi­rus ce­lo­svě­tově způ­so­bil 80 úmrtí. Te­le­fony ne­moc­nic drnčí, roušky jsou vy­pro­dány.

Bylo to na­psáno před dvěma dny, od té doby počet obětí vy­sko­čil na 132.

Sta­tis­tiky mluví jasnou řečí: Počet na­ka­že­ných a ze­snu­lých se zdvoj­ná­sobí každé ±dva dny. Takže ano, ko­ro­na­vi­rus zatím před­sta­vuje jen mi­ni­mální riziko, ale bez ade­kvátní odezvy to nemusí vy­dr­žet dlouho. Jde o novou nákazu, na kterou nemáme imu­nitu, léky nebo oč­ko­vání a proto se (s R0 = 2.5) šíří ex­po­nen­ci­álně. Zatím hlavně v Asii, zatím. Když budu slepě ex­tra­po­lo­vat zdvo­jení každé dva dny, zna­mená to 80 mrtvých pře­devčí­rem, 2000 mrtvých příští týden, 20000 týden potom a 2.5 mi­li­onu za měsíc. Te­o­re­tické riziko cho­roby je ohromné.

Lidé od po­čí­tačů tohle dobře znají. Výkon pro­ce­sorů také na­růstá ex­po­nen­ci­álně a zdvo­juje se každé dva roky nebo 18 měsíců nebo tak nějak (podle toho, koho po­slou­cháte). V tech­nic­kém žar­gonu se tomu říká Moorův zákon a je to důvod, proč dnes nosíte v kapse mobil vý­kon­nější než nej­rych­lejší su­per­po­čí­tač pla­nety v roce 19931 .

Teď si před­stavte, že ex­po­nen­ci­ální tempo ne­po­pi­suje proces, který vám do kapsy na­dě­lil vý­po­četní mon­strum za pár $$$, ale to, jak virus kosí homo sa­pi­ens. V těchto pří­pa­dech naivní srov­nání re­la­tiv­ního rizika ne­fun­gují. Ano, dnes to na celém světě zabilo „jen“ 14× víc lidí než chřipka u nás, ale to nic neříká o tom, co se stane zítra nebo po­zítří. Wu-chan­ský ko­ro­na­vi­rus se šíří mnohem rych­leji než SARS, MERS nebo pra­sečí chřipka, v po­rov­nání se kte­rými do­slova ex­plo­do­val. Určitá míra opa­tr­nosti je na místě. Možná ne na úrovni vy­stra­še­ných Čechů sku­pu­jí­cích roušky, ale ve svě­to­vém mě­řítku.

Re­la­tivní riziko před­sta­vuje velice uži­tečné mě­řítko. Když můžeme říct, že X zabije Y lidí ročně a Z jich zabije 1000× víc, pak je z ra­ci­o­nál­ního hle­diska jasné, jaké bychom měli X a Z při­klá­dat váhy. Jedno je sys­te­ma­tický za­bi­ják, efekty dru­hého se ztrá­cejí ve sta­tis­tic­kém šumu. Pocit rizika a bez­peční ne­hraje roli, ne­zá­leží, jak si při­pa­dáte, sta­tis­tika mluví ob­jek­tivně. Prav­dě­po­dob­nost je to, oč tu běží. Od ur­či­tého bodu života máme šanci asi 1:1000, že ze­mřeme v daném roce. S tím můžeme srov­ná­vat ostatní rizika. 1:100000, že budu za­vraž­děn? Strach asi nebude třeba. Sta­tis­tika vražd je ale dobře známá, mění se jen po­zvolna a klesá. Ne­hrozí, že se na­jed­nou počet za­bi­tých každé dva dny zdvoj­ná­sobí, což je shodou náhod případ ko­ro­na­viru.

(Te­ro­ris­mus je taky často na­zí­rán z po­hledu re­la­tiv­ního rizika. Lidé říkají něco ve stylu, že stojí život pár lidí, ale zato jen v USA se ročně utopí 350 lidí ve vaně a proto bychom měli in­ves­to­vat do lep­ších van, hahaha, žejo. To je pravda, ale je tu jeden malý detail: Utopit ve vlastní vaně se nikdo nechce, vždy jde o ne­šťast­nou nehodu, ale smys­lem te­ro­ris­tic­kého útoku je za­bí­jení. Jedno je vý­sled­kem náhody, druhé úmyslu. Nevím, jak přesně tohle za­bu­do­vat do kal­ku­lací re­la­tiv­ního rizika (nebo jestli vůbec), ale jde o prin­ci­pi­ální rozdíl často za­vál­co­vaný sta­tis­ti­kou, která se zrovna hodí do krámu.)

Velkou roli v osobní reakci hraje psy­cho­lo­gie. Autor zmí­ně­ného tweetu, se před­sta­vuje jako psy­cho­log, takže se spe­ku­la­cemi pouš­tím na tenký led, což bych roz­hodně neměl dělat, ale přesto: Běžné udá­losti působí ne­vý­razně, může jít o straš­livé věci, ale když jsou všední a dějí se pra­vi­delně, ztratí na váze, ne­vní­máme je jako ob­rov­ské riziko, které ohro­žuje něco fun­da­men­tál­ního, co je nám drahé. Jednou ve vaší ves­nici někoho sežere tygr a je to tragé­die, uspo­řá­dáte hon, vy­pí­šete odměnu a týdny zvíře pro­ná­sle­du­jete, ale když se to stane po­de­sáté, asi to zna­mená že musíme za­ví­rat dveře. Každé nové riziko je ne­známé, ještě ne­do­šlo k jeho nor­ma­li­zaci, ještě si ho lidé ne­sta­čili za­in­te­gro­vat do šumu na pozadí svých životů.

A to je také důvod, proč je každá ka­ta­strofa zá­ro­veň ve­li­kou pří­le­ži­tostí. Ne­če­kaná udá­lost otřese spo­leč­ností, donutí ji si klást otázky a po­le­mi­zo­vat o hod­no­tách, o tom, jak chtějí žít.

Jeden pří­klad z ne­dávné Prahy: Po­li­cie chce na­sa­dit kamery s roz­po­zná­vá­ním tváří, ne­na­dálý šok může vést ke změně pří­stupu k sou­kromí, může re­de­fi­no­vat, co je sne­si­telné a co už ne, může pře­kres­lit dělící čáry. Tvárný stav ale trvá jen krátce. Kamery jsou na­sa­zeny, útok na osobní svo­body, zpo­čátku tak ne­mys­li­telný, pře­stane pů­so­bit jako ne­če­kané riziko, vsákne se do pozadí života, lidé si zvyk­nou to ig­no­ro­vat. Nic to nemění na faktu, jestli to je při­ja­telné nebo nikoli — pokud šlo o ne­při­mě­řený zásah před nor­ma­li­zací, jde o něj i poté, jen s tím roz­dí­lem, že potom změna není jed­no­duše možná.

To s po­ten­ci­ální pan­de­mií sou­visí víc než jen okra­jově. V kon­textu tweetu, který tuhle ka­no­nádu slov na­star­to­val, ko­ro­na­vi­rus před­sta­vuje pří­le­ži­tost pro změnu a pro pře­dání in­for­mací. Může upo­zor­nit na re­la­tivní rizika nor­ma­li­zo­va­ných hrozeb, kterým můžou pře­de­jít i když to ne­dě­lají.

Ko­ro­na­vi­rus je horký artikl, po­ten­ci­álně li­kvi­dační, šo­ku­jící, nový, ne­u­stále omí­laný médii, na­há­ně­jící strach, ale když pomine, ostatní rizika, ta nor­ma­li­zo­vaná, zů­sta­nou. Tohle je pří­le­ži­tost na ně po­sví­tit trochu světla. Až si sedne prach, doufám, že od­ně­kud usly­ším: Pa­ma­tu­jete tu novu cho­robu, které jste se tak báli. Měli jste x-krát vyšší šanci zemřít na oby­čej­nou chřipku. Nechte se oč­ko­vat.


Jo a taky bych měl dodat, že nejsem od­bor­ní­kem na nic, takže tyto řádky berte, jako kdyby je vám řekl váš pes.


  1. Moc jsem se ne­sna­žil vy­hra­bat přesná čísla, ale podle to­ho­hle má A13 zvládá 154.9 GFLOPS a top500 z roku 1993 (CM-5 s 1024 pro­ce­sory) jen 131 GFLOPS ve špičce.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz