Eskalace

Ivan Illich, filosof, společenský kritik, teolog, anarchista. Dostal jsem se k němu čirou náhodou, přečetl Odškolnění společnosti a do fronty přidal další jeho knihy. S jeho postoji jako celkem nemůžu plně souhlasit, přesto některé postřehy jsou naprosto brilantní. Kinetická a spotřebitelská rychlosti automobilu? Perfektní.

Jedna z myšlenek, kolem které se jeho filosofie obtáčí, je eskalace – řešit problémy s X tím, že přidáte víc X ve víře, že to jakýmsi způsobem vyřeší prvotní problém a ještě více ho nezhorší. Dojde k zamlžení toho, co je vlastně prostředek a co cíl a proto eskalace může být považována za pokrok dle vlastních kritérií.

Illich je spojen hlavně kritikou eliminace neindustriálních & neinstitucionálních alternativ – radikálního monopolu – zhorší situaci všem, ale zlepšení nabídne jen těm, kdo se na něm budou podílet. Takový pak může snadno určit měřítka progresu a prohlásit eskalaci za úspěch.

Když je jev takhle obnažen a pojmenován, začneme si ho všímat kolem. Já tedy začal. Třeba v prvních kapitolách Digitální demence se píše:

Používání počítače v raném dětství může vést k poruchám pozornosti a v předškolním věku pak k poruchám čtení. Ve školním věku se navíc v rostoucí míře objevuje sociální izolace. […] Proti tomu se už několik let objevují námitky, že tento trendy mezitím zvrátila sociální média

Eskalace non plus ultra. X vede k sociální izolaci, řešením je více X.

Nebo třeba v online diskuzích o muskovkých plánech vyslat na oběžnou dráhu desítky tisíc satelitů, které můžou zcela znemožnit pozorovat kosmos z pozemních observatoří. Jeden obránce Muska předpověděl, že protože jeho milovaný světec světu daruje levné lety do kosmu, vědci budou toužit do vesmíru vyslat satelity a na pozemní observatoře si nikdo ani nevzpomene. Tohle je ukázková definice radikálního monopolu a eskalace – zhoršit pozorovaní podmínky všem, zlepšit je hrstce + satelity vytvoří smog trajektorií, řešením je víc satelitů, alternativní řešení zcela vyloučená z diskurzu.