k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Dvě kola

1. 9. 2020 — k47

V úplně první epi­zodě Monty Py­tho­nova lé­ta­jí­cího cir­kusu je skeč Arthur 'Two Sheds' Jackson. V něm je k roz­ho­voru do studia pozván jakoby známý skla­da­tel Arthur Jackson, ale na­místo, aby se debata točila kolem hudby, mo­de­rá­tor se pouze zajímá, jak přišel ke své pře­zdívce Two Sheds.

To by jako dlouhý, zby­tečný, ma­toucí a vul­gární úvod sta­čilo, pro­tože jako v onom skeči, mám tady něco dva­krát. Mám dvě kola. Teď mi můžete říkat ██████████ 'dvě kola' ███████████████.

Když říkám dvě kola, myslím tím moji starou hroz­nou herku a pak jedno ještě horší a možná ještě starší. Doteď slou­žilo jako glo­ri­fi­ko­va­ných re­zer­voár ná­hrad­ních dílů, často jen na nou­zo­vou vý­půjčku dokud není na­le­zena a lepší ná­hrada. Obrané na kost smutně po­stá­valo v kůlně, pod vrst­vou pa­vu­čin a myších bobků. Teď jsem ho dal zase do­hro­mady, téměř do pů­vod­ního stavu, pro­ma­zal, co se má točit a utáhl, co nemá. Pravda, přední pře­ha­zo­vačka někde zmi­zela a s ní i pár dal­ších drob­ností, ale vše ostatní bylo na­le­zeno a na rám im­plan­to­váno stylem ne­pří­liš vzdá­le­ným Fran­ken­stei­nova mon­stra. A jezdí to. A někdy i brzdí.

Smys­lem dru­hého bicyklu je být ukra­dený. Tedy ide­álně nebýt, ale když už ano, tak být ukra­dený na­místo hlav­ního kola. To sice není nijak extra, ale kdyby ho někdo lohnul, nebyl bych z toho moc šťastný. Takhle můžu nechat novou nád­heru za­mknu­tou u zá­bradlí na za­stávce vlaku a v pří­padě krá­deže mě bude trápit ma­xi­málně cesta pěšky domů.

Chtěl jsem to udělat už dlouho, ale akci spus­tilo, když jsem ne­dávno viděl test cyklo-zámků. Zkou­šeli, jak dlouho jed­not­livé modely vydrží a nebyla to žádná sláva. Levné kusy s oce­lo­vým drátem jdou kleš­těmi ufik­nout jako kus másla. Na drahé jsou třeba jen o něco větší kleště. A právě ten ultra-levný zámek jsem po­u­ží­val v blá­hové před­stavě, že někoho za­staví. Ono takhle, exis­tuje mnoho ka­te­go­rií zlo­dějů, které se liší od­hod­lá­ním a vý­ba­vou. Nej­nižší kastu opor­tu­nis­tic­kých lupičů odradí ja­ký­koli zámek. Když se to nedá odnést, ne­chají to být. Ale mo­ti­vo­va­ného zlo­děje s po­řád­nými kleš­těmi, roz­bru­šo­vač­kou a do­dáv­kou na ex­trakci lubu ne­za­staví nic. Na ty ale mám jinou obranu: rez. Ten je stra­te­gicky umís­těn na hla­vách šroubů, na šlap­kách a prokvétá rámem jako ne­pří­jemný ekzém. Pokud kolo vypadá, že na něm má cenu nej­větší cenu vzduch v duších, horní šprušli zlo­dějů to nemusí stát za námahu. Aspoň tedy doufám.

Jde o při­bli­žo­va­dlo na vlak ve vi­zu­álně do­sta­tečně špat­ném stavu, aby po něm nikdo ne­tou­žil, ale i kdyby, ne­vy­volá to týden smutku.

A pře­kva­pivě to i jezdí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz