David Graeber, mrtvý

Za­jí­mavé to­hleto. Když někoho sle­du­jete umírat roky, fi­nální zpráva o smrti vás příliš ne­za­skočí. Jde o uzá­věrku. Za­táhne oponu za pro­ce­sem, který jste roky žili, pomalu in­ter­na­li­zo­vali a měli čas se s ním v malých dáv­kách vy­po­řá­dat.

Na­proti tomu, když někdo zemře náhle, mrazí z toho, i když jde o ve­řej­nou osobu, kterou znáte jen trochu z jejích knih a pár před­ná­šek. Před pár dny byl v po­řádku a teď je navěky mrtvý.

David Gra­e­ber, an­tro­po­log a anar­chista, zemřel. Náhle. Ve věku 59 let.

+1: Gra­e­bera jsem na k47čce zmínil tady, tady, před­tím v roce 2015 a poprvé v roce 2013.

+2: Kolem Cely čas od času chodí průvod dětí ze školky. Malí kluci a malé holky si vesele štěbe­tají, když jdou ve dvoj­stupu za ja­kýmsi ml­ha­vým cílem. Někdy je po­zo­ruji a pře­mýš­lím, že jsou ve věku, kdy ještě ne­ro­zumí smrti. Nemají hlavy po­špi­něné po­zná­ním, že všechno jednou ne­pří­liš ce­re­mo­ni­álně skončí, že život je ab­surdní vtip, jen záblesk světla mezi oka­mži­kem, kdy prach z vy­buchlé su­per­novy nabude vědomí a zase ho ztratí v ne­ko­nečné ledové prázd­notě kosmu. Čeká je šok, kdy si tohle všechno uvě­domí. Pak si mě ale všim­nou, začnou mi mávat, za­má­vám jim zpátky a všechno je zase na chvíli v po­řádku.