Ale chodili mu tam lidi

Takže ta cyklostezka, o které tu už padla řeč měla být dokončená před ±dvěma týdny, ale není. (Shodou náhod je to jediný infrastrukturní projekt, který ve mě vzbuzuje pozitivními pocity, ale to je vedlejší). Chybí ji pár klíčových úseků + dva mosty a tak stále nemůžu plachtit 10+ kilometrů po asfaltu hladkém jako sklo. Zatím to probíhá asi takhle: Plachtím asi kilometr, pak se po kolena brodím blátem, plachtím dalších dvě stě metrů, než najedu na hrubou vrstvu podkladního asfaltu, který nepříjemně drncá, pak je to chvíli dobré, jen abych vzápětí musel neexistující most kompenzovat zkratkou po dně vysušeného rybníka.

Není to katastrofa, ale není to ani zdaleka ideální + poslední týden a něco jsem tam neviděl jediného dělníka. Nepotkal jsem také nikoho na kole (to dává smysl vzhledem ke stavu výše popsaném), ale zato se po stezce chodci jen rojí, na vycházkách, se psy, na psech atp. A podle reakcí to vypadá, že nikdo z nich by ani v hloubi duše nečekal, že se tam může pohybovat někdo na dvou kolech. Kvůli tomuhle stavu jsem si koupil zvonek, ale nevypadá to, že by na jeho pronikavý tón někdo reagoval. Když náhodou zareaguje (často jim v té chvíli předním kolem najíždím na paty), jejich odezva je… ne že by byli překvapeni, ale působí na mě, jako kdyby nevěřili v existenci bicyklů. V hlavě se jim nejspíš honí: „Tohle není jev, který se vyskytuje v realitě a proto nebudu nic dělat a tento přelud zajisté zmizí.“ Je to jako sledovat protagonisty Lovecraftovských románů — spatřili tvář prastarého boha a nijak nereagují, protože lidská bytost není připravena jednat v situaci tak nesmírně cizí a nepochopitelné.

Lidi zvykejte si, jen co dokončí zbývající úseky a/nebo se přižene jaro, nás tu bude nekonečně mnoho.