k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Děti, vesnice a COVID

30. 7. 2020 — k47 (♪)

Za­jí­malo by mě, jak vní­mají ko­ro­na­vi­ro­vou pan­de­mii děti. Zvlášť ty, které jsou příliš malé na to, aby plně po­cho­pily, co to vlastně zna­mená a příliš malé na to, aby nám to řekli. Proč všichni nosí roušky? Proč jsou školy a školky za­vřené? Proč jsou doma oba rodiče celý den? Jak na ně nej­větší pan­de­mie od chřipky 1968 dopadá? Co si z toho budou pa­ma­to­vat? A jak si­tu­aci vní­mají ty, které bydlí ve městě v malém bytě. Pro ně ce­lo­re­pub­li­ková ka­ran­téna v březnu a dubnu musela zna­me­nat kom­pletní roz­vrat. Na­jed­nou ne­mohly ven, ne­mohly za ka­ma­rády, ne­mohly si s nimi hrát, zů­staly za­vřené ve svých 35.46 metrů čtve­reč­ních (kolik dle ČSÚ činí prů­měrná plocha na osobu v m2 v ČR) z důvodů, kterým dobře ne­ro­zum­něly.

Nevím.

Na druhou stranu po­zo­ruji malé děti z ves­nice, pro které se změ­nilo jen pra­málo. Velká za­hrada, pro malého člo­víčka na­prosto gi­gan­tická, plná pře­kva­pení če­ka­jí­cích na prů­zkum. Maluje kří­dami na dlažbě, na písku si ve stínu mí­chačky hraje s malou plas­to­vou mí­chač­kou, chodí se scho­vá­vat do boudy plné za­hrad­ního nářadí, trhá listy pam­pe­li­šek a dává je sle­pi­cím, za­šla­pává malé kopřivy, aby ne­vy­rostly a ne­po­pí­chaly ho, hodinu a půl hází ka­mínky do ryb­níčku, pobíhá tam a zpět s tím, že je jako tiplice, zobe lesní jahody, nechá si na­tr­hat třešně nebo hrášek, na jedny ne­do­sáhne, lusk dru­hého ještě neumí otevřít, zvedá kameny a dívá se na brouky, kteří se pod nimi scho­vá­vají, po dešti hledá šneky. Venku stráví vět­šinu dne, prsty má od písku, mikinu za­ma­za­nou hlínou.

Pro takové syny a dcery ves­nice se ne­změ­nilo mnoho. Vší­mají si roušek a mají radost, že jsou oba rodiče doma, ale stále se na­chá­zejí ve věku, kdy je vše nové a nic není ne­zvyklé, kdy na vše časem za­po­me­nou a do do­spě­losti si od­ne­sou ma­xi­málně ně­ko­lik ml­ha­vých útržků a umělé vzpo­mínky, vy­tvo­řené podle prů­běžně zve­li­čo­va­ných his­to­rek, kte­rými je v ná­sle­du­jí­cích letech budou k smrti nudit sta­ře­ši­nové, kteří všechno pa­ma­tují v příliš jas­ných de­tai­lech.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz