k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Čeština očima cizinců

22. 7. 2020 — k47 (♪)

Nic mi nedodá tolik pocitu ná­rodní hr­dosti, jako když si čtu o ci­zin­cích zá­pa­sící s naším rodným ja­zy­kem. Není v tom nic oš­k­li­vého, jako že jsou stu­pidní a tady nás sedí deset mi­li­onů, kteří to zvládli a to se ani ne­sna­žili, ale po­ro­zu­mění & soucit. Ten jazyk náš má pár zá­koutí, které jsou po­ně­kud spe­ci­fická (čti kom­pli­ko­vaná), není-liž pravda.

Pak se ale od onoho ci­zince o češ­tině dozvím něco zcela nového nebo něco, co jsem si nikdy po­řádně ne­u­vě­do­mil. Jaké světlo to vrhá na nově na­le­zený pa­tri­o­tis­mus? Kon­fliktní.

Třeba tohle: Český jazyk kdysi míval vedle jed­not­ného a množ­ného čísla také číslo dvojné po­u­ží­va­jící se pro dvě in­stance ob­jektu. Dnes pře­žívá v ozna­čení pro ně­které části těla a pár čís­lo­vek. Oka je možné, oči je duál, uši je duál, ucha je množné. Po­divné du­a­lity jsem si byl jistý, ale hodil jsem ji za hlavu jako zvláštní relikt, který prostě exis­tuje. O du­á­lech jsem nesly­šel nikdy.

Nebo jaké pra­vi­dlo určuje, kdy se píše do nebo na, pří­padě vna ve spo­je­ních jako „do Ně­mecka“, ale „na Ukra­jinu“ nebo „v Če­chách“, ale „na Moravě“? Ne­vy­padá to, že by nějaké exis­to­valo, prostě se to někdy říká tak, jindy onak. Pro do­mo­rodce rutina nudná jako štěrk, pro ci­zince mnoho me­mo­ro­vání.

Jo a ještě kalk, po­cho­pi­telně.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz