k47.cz
koronavirus výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Pamatujete na čas před koronavirem?

25. 2. 2020 — k47 (♪)

Co Čech, to epi­de­mi­o­log se spe­ci­a­li­zací na virové nákazy. Tak to vypadá po­slední měsíc na in­ter­ne­tech & já tomu stavu, kdy di­le­tanti po­vstali a začali pro­fe­si­o­ná­lům kecat do ře­mesla, vůbec ne­po­má­hám. Taky trou­sím moudra do větru, často na po­čkání, vět­ši­nou bez vy­zvání. Názor na novou glo­bální epi­de­mii je jako zadek. Každý má aspoň jeden a chce ho ukázat, co nej­více lidem.

Rád bych věřil, že moje role je sta­tis­ti­kou od­vra­cet paniku a po­po­str­čit na lepší cestu ty, kteří se pomalu vy­dá­vají do tem­ných končin kon­spi­race. Vypadá to, že ně­kteří tam tíhnou ob­zvlášť silně a chtějí, aby si­tu­ace byla za každou cenu ka­ta­stro­fická.

Pár pří­kladů za všechny: V Itálii ze­mřela pa­de­sát­nice. Reakce: Říkali, že to sklátí jen staré a těžce ne­mocné, pa­de­sát není tak moc, Čína lže, WHO lže, všichni lžou, je to mnohem horší než říkají, konec se blíží. (Odtud je jen krok k ti­sí­cům lidí spa­lo­va­ným zaživa a bi­o­lo­gic­kým zbra­ním vy­vi­nu­tých za cílem od­lid­nit pla­netu.) Nikdo ne­ří­kal, že to zabíjí jen staré a ne­mocné (do­konce ani no­to­ricky po­chybné čínské zdroje), ti mají jen větší šanci, že to pro ně skončí fa­tálně. Jak to do­padne, není víc než hod kost­kou. Různé věkové ka­te­go­rie mají různé šance, že skončí v zin­kové rakvi. Stačí si hodit. Fa­ta­lita 0.5% od­po­vídá, jako když hodíte tři šesti­hranné kostky a na každé padne jed­nička. Šance malá, ale ne nulová a někdo se tou sta­tis­ti­kou musí stát.

Nebo třeba někdo shrnul vý­sledky vý­zkumu, v němž se píše, že 50% of cri­ti­cal cases zemře. Pod tím, se objeví ko­men­tář od někoho, kdo oči­vidně vší silou hledá úhel, že jde o konec světa a přečte to jako: 50% of those hospi­ta­li­zed zemřou. Velký rozdíl. Ve vý­sledku asi 10x, kri­tic­kých pří­padů je zhruba 5%.

To všechno je za­jí­mavé, ale při pra­vi­del­ném ponoru do šumu soc-netů, zpráv a pu­b­li­kací mě za­u­jala even­tu­a­lita, že SARS-CoV-2 se může stát běžnou se­zónní cho­ro­bou, která s námi zů­stane velice dlouho jako chřipka. To by nebylo ide­ální. Po one­moc­nění ostat­ními ko­ro­na­viry nám ne­vznikne dlou­ho­dobá imu­nita a kdyby tenhle byl stejný, epi­de­mie by po­kra­čo­vala ad in­fi­ni­tum. Za­jí­mavé na tom je jiný aspekt. Vždy exis­to­vala chvíle před fakty života, které bereme za zcela sa­mo­zřejmé. Nejen smrt a daně, ale čas před na­chla­ze­ním, čas před chřip­kou, čas před HIV/AIDS. Ten po­slední nebyl zas tak dávno. Spousta lidí ty roky pa­ma­tuje. AIDS byla poprvé kli­nicky po­psána v roce 1981 v USA a první zprávy o HIV po­chá­zejí z Konga 1959. Teď jde o ne­vy­hnu­tel­nou even­tu­a­litu našeho světa, ale kdysi byl čas před.

Takže, kdyby se z COVID-19 stala se­zónní zá­le­ži­tost, další cho­roba, která nás za­stihne v zimě a ne­mů­žeme se tím moc dělat, všichni budeme pa­ma­to­vat datum na měsíc přesně, kdy to začalo. Nevím jak vám, ale to mi při­padá ne­po­psa­telně bi­zarní.

Vzpo­mí­nám si, jak jsem kdesi četl, že se HIV virus vyvíjí směrem k menší smr­tel­nosti a možná by tuto tra­jek­to­rii sle­do­vali i ostatní pa­to­geny. Dává to smysl. Před­stavte si, že máte dvě va­ri­anty viru: Jedna způ­so­buje těžký průběh a může vést k fa­tál­ním ná­sled­kům. Druhá je mnohem mír­nější a zápal plic začne zřídka a vět­ši­nou se to jen vleče, člověk po­smr­kává a necítí se tak špatně, aby se dob­ro­volně izo­lo­val a/nebo vy­hle­dal dok­tora. Když virus hos­ti­tele zabije, má menší šanci na re­pro­dukci a tak je vy­sta­ven evo­luč­nímu tlaku směrem k menší smrt­nosti.

Epi­de­mie COVIDu ve velkém zuří jen něco málo přes jeden měsíc, si­tu­aci sle­duji každý den a už mi při­padá, jako kdyby to bylo deset let. Působí to jako věč­nost, ale při po­myš­lení, že by to byla sku­tečná věč­nost… Even­tu­álně se z COVID-19 stane COVID, z něj Covid, pak covid a u nás kovid, běžné slovo jako ve spo­jení se­zónní chřipka a kovid.

Na druhou stranu pokud cho­roba pře­trvá a její ne­bez­pečí ne­po­leví, fi­nan­co­vání ne­zmizí (jako se stalo v pří­padě SARS) a výzkum vakcín a an­ti­vi­ro­tik bude po­kra­čo­vat. Takže na obzoru svítí nějaká naděje, že to bude lepší a za pár let nám ne­do­jdou dů­chodci. Možná se tak po­tkáme příští rok ve frontě u lé­kárny v den, kdy při­ve­zou první dávku oč­ko­vání.

Možná.


+1: Jinak pořád platí, že nejsem expert na nic a tato slova musíte brát, jako kdyby je na stěnu akvárka na­psala vaše zlatá rybka.

+2: Každá ka­ta­strofa je pří­le­ži­tost. Pří­le­ži­tost se něco naučit. O imu­nit­ním sys­tému. Třeba tohle, tohle nebo tohle.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz