k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Antivítr

26. 2. 2020 — k47 (♪)

V po­sled­ních dnech počasí příliš ne­přeje jízdě na kole. Mokro & cesty roz­bahněné. Ne všechny, pořád můžu ujet tucet ki­lo­me­trů v suchu, jen abych pak na­ra­zil na klí­čo­vých pa­de­sát metrů, kde asfalt bu­do­vané cyk­los­tezky zmizí, jediná cesta vpřed vede po dně vy­puš­tě­ného ryb­níka a kolo rychle začne vy­pa­dat jako hrouda bahna, z které kou­kají jen stra­te­gicky umís­těná ří­dítka a možná někde i sedlo.

A když se nás Freyr ne­snaží vy­tr­vala udržet ve stavu na­vlh­losti, z vý­chodu si to rve ne­u­stá­va­jící vichr, třicet ki­lo­me­trů za hodinu, la­mi­nární prou­dění, ab­so­lutně žádná změna směru. To je na jednu stranu horší, pro­tože jízda proti větru je otravná, na druhou velice za­jí­mavé. Jedním směrem, proti dechu orkánu, musím šlapat i z kopce s hlavou při­plác­nu­tou na ří­dít­kách, ale stejně mi při­padá, že stojím na místě, ale pak ten pocit, když se otočím, roz­jedu s větrem v zádech a kolem ticho. Vzduch je ne­hybný, zcela bez pohybu, jako kdy­bych stál a svět se mi sám od sebe ob­tá­čel pod nohama. A bez ae­ro­dy­na­mic­kého odporu to jede jako nic na světě.

Ne­dávno jsem se vracel do Cely, po vlá­seč­nici as­faltu, která se táhla pře­hy­bem pole, začalo sněžit, jemné krupky padaly na sil­nici, jel jsem stejně rychle jako ony a tak se z mé per­spek­tivy sná­šely kolmo k zemi a tan­čily na ní před před­ním kolem. V té bub­lině re­la­ti­vity an­ti­vě­tru pa­no­valo ticho a klid, krása.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz