k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

60% vegetarián

9. 12. 2020 — k47

Aniž bych se snažil, stal se ze mě 60% ve­ge­ta­rián. Nevím, co by to přesně mělo zna­me­nat, možná nic, ale zní to správně. 60% čeho? Jak to změřit? Dává to smysl? Nej­spíš ne, ale to jsou jen de­taily.

Kon­zu­mace ži­vo­čiš­ných tkání se se změnou jí­del­níčku dras­ticky pro­padla. Stává se, že v noci se mi hlavou pro­žene otázka, jestli jsem snědl nějaké maso. Ne. A včera? Nej­spíš taky ne. A den před­tím? Možná. A tak po­dobně. Není to plán, jen se to tak stane a když mi to dojde teprve se zpož­dě­ním pár dnů, pak mi nej­spíš nic ne­schází.

Ob­vykle mě vy­ži­vují kom­bi­nace jako chleba+tofu paš­tika, bílý jogurt+knäc­ke­bröd, chleba+ze­le­nina v roli hlav­ních jídel. Denně mířím právě na 3 velká jídla. Když říkám velká, je to myš­leno re­la­tivně, nejde o gi­gan­tické hos­tiny. Mimo krmné sezóny se o ka­lo­rie a pocit sy­tosti sta­rají pri­márně jablka a ořechy, tolik, až mi při­padá, že za týden jich sním tolik, jako dříve za rok. Ze­le­nina a ovoce, nic co by prošlo trou­bou nebo pe­ká­čem, ani chleba, ten je vy­hra­zen pro hlavní chod. V sou­vis­losti s tím vším se scvrkl i počet tep­lých jídel. (Ne­vy­slo­vený náznak ma­te­ri­ální nouze? To si musíte roz­hod­nout sami.)

Ve finále žiju jako mnich, izo­lo­ván od ci­vi­li­zace a svět­ských po­žitků z důvodů, které se buď nedají dobře vy­svět­lit nebo jde o cel­kové po­ma­tení smyslů a pří­znak roz­kladu men­tální způ­so­bi­losti. Nic z toho nebyl plán, jen jsem do toho po­stupně na­cou­val. Jedna změna vedla ke druhé, do­časné kroky se staly tr­va­lými, roz­ply­nuly se v běž­nosti a když už ne­stály žádné úsilí navíc, nový normál usnad­ňo­val při­svo­jení dal­ších změn života.

Kdyby mi před rokem někdo tvrdil, že takhle bude vy­pa­dat zcela běžný jí­del­ní­ček, poslal bych ho do háje. Ale tam by náš jas­no­vi­dec skon­čil tak jako tak, když by začal ma­nicky hu­lá­kat o pan­de­mii a fe­no­me­nálně di­le­tant­ské reakci na ní.

Když už nic, 20-20 se stane rokem změn a ústup od masa zapadá do cel­ko­vého obrazu. Ne­dávno jsem za­hlédl no­vi­nový ti­tu­lek, že uměle vy­pro­du­ko­vané maso se v jakési zemi do­stává do pro­deje. Ne­vraž­dit zví­řata a re­du­ko­vat pro­dukci CO2 při jejich chovu je jasné plus. Ale me­zi­tím, než tech­no­lo­gie umě­lých tkání učiní z prv­ního bar­bar­ský pře­ži­tek a z dru­hého his­to­ric­kou idi­o­cii, kterou rozum nebere, můžou být cestou vpřed právě mo­rálně zkra­cho­valí ve­ge­ta­ri­áni. Ne še­de­sá­ti­pro­centní, ale de­se­ti­pro­centní. Můj pocit je takový, že je re­ál­nější, kdyby všichni lidé jedli o deset pro­cent masa méně, než kdyby se 10% po­pu­lace vydalo cestou kom­plet­ního ve­ge­ta­ri­án­ství. Kdo načrtl tu na­ho­di­lou linii? Buď jím jsi nebo jsi ma­so­žra­vec. Ide­o­lo­gická čis­tota není uži­tečná, jde o ma­te­ri­ální dů­sledky. Nemusí být nutné se zcela, kom­pletně a to­tálně obě­to­vat ně­ja­kému cíli, aby to neslo ovoce. Roz­hodně to nikdo nemůže čekat od běž­ných peonů jako jsem já a ty.

To už ale za­bí­hám od tématu a za­čí­nám blá­bo­lit. Chci říct ještě jednu věc: Na etudě hub­nutí & změny ži­vot­ního stylu mě pře­kva­pilo, jak strašně to bylo jed­no­du­ché. Ne nutně snadné, změny musely být pro­ve­deny, ale proces nebyl na­má­havý, ne­kladl odpor, musel jsem hlavně sedět a čekat. Co dal­šího, čeho jsem se bál, co jsem nikdy ne­pod­nik­nul, čemu se vy­hý­bal, je taky po­dobně ne­kom­pli­ko­vané, kdy stačí začít a vý­sledky se do­staví, jakoby bez námahy? Co dal­šího je jed­no­du­ché, ale jen jsem nikdy ne­vě­děl, že to je a tak to bral jako ne­pře­ko­na­telný pro­blém?

Změna je možná.


+1: Tohle čás­tečné ve­ge­ta­ri­án­ství má jméno: re­du­ce­ta­ri­án­ství nebo fle­xi­ta­ri­án­ství. Dě­ku­jeme ano­nym­nímu čte­náři.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz