k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

10 μm

19. 11. 2020 — k47

Včera jsem se zblízka za­hle­děl na povrch ku­lič­ko­vého lo­žiska, dnes jsem dostal nutkání se makro stylem po­zo­ro­vat druhou stranu, jak vy­pa­dají po­vrchy ku­li­ček.

Nic moc. Víc jak dekáda ne­u­stá­lého po­u­ží­vání tenhle kousek zjiz­vila jako me­te­ory povrch Měsíce. Ne­oz­bro­je­ným okem vypadá per­fektně hladká, pod lupou taky, teprve pod bdělým okem ob­jek­tivu na­sa­ze­ném na makro tubus a s focus stac­kin­gem, je povrch patrný v celé své nahé kráse. (Odraz DIY slu­neční clony je sou­částí oné krásy.) I když si nejsem jistý, jestli to jsou sku­tečně ďolíky nebo jen kousky mojí kůže. Nejde úplně přesně poznat, jestli se za­rý­vají dovnitř nebo vy­ční­vají ven.

Na fotce v plném roz­li­šení, jak tak vy­lezla ze sta­řič­kého foťáku, mělo 5 mm lo­žisko ±1300 pixelů na šířku. Nejmenší roz­li­ši­telný detail měl délku asi 3 pixely. To zna­mená, že his­to­rický nikkor pa­de­sátka dokáže roz­li­šit detail o ve­li­kosti 10 mi­k­ro­me­trů. To není moc, jen setina mi­li­me­tru.

Ale, a to je nejvíc fas­ci­nu­jící, jedna čer­vená kr­vinka je velká 6-8 μm. Není o moc menší, než kousek špíny, který byl jasně vidět. Te­o­re­ticky vzato bych tady mohl v kapce krve roz­li­šit jed­not­livé buňky. Tohle je tak šílená před­stava, že se musím mýlit. Budou to jen pixely, ale na druhou stranu: Buňky bez mi­k­ro­skopu. Wow.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz