k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Záběry z cest

14. 7. 2019 — k47 (♪)

Ze sedla kola a ve velké rych­losti svět vypadá skoro sne­si­telně. Ne úplně, ale téměř. Do­konce i ves­nice, na kterou tu vy­tr­vale dštím síru obecně i kon­krétně, působí jako pří­jemní místo, kam složit kosti, občas do­konce i ma­lebně & idy­licky.

hasič­ská sta­nice za vsí

Na rohu pro­bíhá bleší trh, žena ve kvě­to­vané zá­stěře nabízí výběr pr­votřídní veteše. Přes ulici kolem budky au­to­bu­sové za­stávky po­cho­duje kohout a sle­pice. V hasi­čárně mají zřa­nici, ote­vřeli bránu, vy­cou­vali se stří­kač­kou, na­hra­dili ji plas­to­vými stoly za­tí­žené jídlem. O ves­nici dál na návsi cosi slaví, hraje živá hudba, před obec­ním sálem par­kuje řada na­blýska­ných ve­te­ránů.

Někdy se to sejde a v jeden den to zdán­livě žije všude, na každém rohu se něco děje, vypadá to, jako kdyby ves­nice nebyly umí­ra­jící a pomalu se roz­pa­da­jící ko­mu­nity, ale zů­stá­vala v nich jiskra života.


A pak jsem si uvě­do­mil, že se mi pod koly muselo od­to­čit aspoň deset ki­lo­me­trů a celou tu dobu jsem na nic ne­mys­lel, zcela nulová ak­ti­vita v mozkovně, možná jsem ani ne­vě­no­val po­zor­nost pro­vozu na sil­ni­cích, deset ki­lo­me­trů v ne­vě­do­mém tranzu.

Na kole se zto­tož­ňuji s tím, co říkal Garry Wi­no­grand o focení: It's clo­sest I've come to no­nexis­ting

Před ro­din­ným domkem stojí po­li­cejní auto, u vrat dva stráž­níci za­pi­sují pro­to­kol do desek, pě­ti­členná rodina na­stou­pená, otec po­pi­suje de­taily zlo­činu, jehož de­taily se nej­spíš nikdy ne­do­zvím.

Potom, co jsem před­jel pro­fe­si­o­nála na hor­ském kole – široká ří­dítka, pře­vod­níky tak ma­ličké, že s nimi nikdy nemůže do­sáh­nout po­řádné rych­losti, poz­ději se pro­hnal kolem na dvě stě me­t­rech stou­pání – jsem se hnal na jih, s mocným větrem v zádech jsem padal z mapy. Cestu za­blo­ko­vali hasiči, po­li­cisté a zá­chranka. Žena se vy­bou­rala v autě, v rych­losti vra­zila do stromu a od­ho­dilo ji to na druhou stranu sil­nice, pravá strana auta v tros­kách.

Asi to nebude zas tak idy­lické.

Na po­sled­ním ki­lo­me­tru vedle sil­nice ležela mrtvá černá kočka, když jsem míjel mršinu, vy­ru­šil jsem hejno much. Říká se, že černá kočka přes cestu při­nese smůlu, mám dojem, že jediný kdo měl smůlu byla tahle černá kočka, když pře­chá­zela sil­nici a ne­roz­hlédla se, jestli něco nejede.


+1: Takhle to dopadá, když nemám o čem psát, ale přesto se při­nu­tím něco na­cva­kat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz