k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nejdřív vyháknout + statistický hypochondr

20. 8. 2019 — k47 (♪)

Nejdřív vy­hák­nout, pak teprve za­sta­vit. Vy­hák­nout, za­sta­vit. Vy­hák­nout, za­sta­vit. Takové by mělo být pořadí akcí, když se roz­hod­nete vy­stou­pit z kola s nášlap­nými pedály. Když to oto­číte a až po úplném za­sta­vení se po­ku­síte vy­hák­nout boty pevně spo­jené s pedály, může to špatně skon­čit. Já to otočil a odnesl si z toho pěk­ných pár jizev.

Jel jsem krátké ko­lečko po as­fal­to­vých tep­nách v okolí Cely, dost dlouhé jen na to, abych pro­vět­ral hlavu, ale ani o ki­lo­metr delší. Cestou jsem potkal █████████████████████████, zajel k nim, za­sta­vit a pak mi došly dvě sku­teč­nosti: Začal jsem se pře­klá­pěl a s nohama při­bi­týma do pedálů jsem neměl mož­nost, jak to za­sta­vit. Muselo to vy­pa­dat krásně: Za­sta­vil jsem a pak se zřítil do boku na bahni­tou cestu. Ta ele­gance, ten půvab, ta lad­nost pohybu.

Všiml jsem si, že kr­vá­cím. Za pár minut zase: Kr­vá­cím ještě tady a po­řádně. Až po ná­vratu do ka­ta­to­nické str­nu­losti Cely jsem uviděl, že se mi do lýtka po­da­řilo zarýt zuby pře­vod­níku. Udělal jsem přesně to, co by udělal každý sta­tis­tický hy­po­chondr – vy­čis­til rány a začal číst o sympto­mech tetanu.

Te­ta­nus není žádná sranda, způ­so­buje křeče, ztrátu ko­or­di­nace svalů, pro­blémy s dý­chá­ním, je smr­telný (dle CDC v po­sled­ních letech z 11%) a spóry Clostri­dium tetani se na­chá­zejí úplně všude.

Na druhou stranu vak­cína je velice efek­tivní, vydrží chrá­nit 10-15 let a v ČR jsme všichni po­vinně oč­ko­váni. Díky moc. Ani se nemůžu za­ba­vit stra­chem ze sta­tis­ticky ne­prav­dě­po­dobné smrti a/nebo zmr­za­čení.

Nor­mální hy­po­chondr pojme po­de­zření, že ho trápí neduh X, to tušení ho zcela ovládne a zor­ga­ni­zuje kolem sebe-di­a­gnózy celý svůj život, po­čí­naje pra­vi­del­nými ná­jezdy do or­di­nací lékařů, kde se do­ža­duje všech vy­šet­ření zná­mých mo­derní me­di­cíně, nej­lépe všech na­jed­nou.

Na­proti tomu sta­tis­tický hy­po­chondr pojme po­de­zření, že exis­tuje určitá šance, že ho může trápit neduh X a začne zjiš­ťo­vat sta­tis­tic­kou prav­dě­po­dob­nost, že se nakazí, a sta­tis­tic­kou prav­dě­po­dob­nost, že na ná­sledky zemře a/nebo si odnese trvalé ná­sledky. Zjistí své šance a pak s tím nedělá vůbec nic. Jeho život je zcela v rukách náhody. K akci ho vy­bi­čuje jedině, když je šance smrti z neduhu X, větší než sou­hrnná prav­dě­po­dob­nost, že zemře tak jako tak. Na­pří­klad tři­ce­ti­letý člověk má kurz 1:1000, že pojde do dal­ších na­ro­ze­nin. Laťka je na­sta­vená vysoko a sta­tis­tický hy­po­chondr si může jít leh­nout. Pořád ho bolí na­ra­žené rameno, když spadl do toho bláta.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz