k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Nejdřív vyháknout + statistický hypochondr

20. 8. 2019 — k47

Nejdřív vyháknout, pak teprve zastavit. Vyháknout, zastavit. Vyháknout, zastavit. Takové by mělo být pořadí akcí, když se rozhodnete vystoupit z kola s nášlapnými pedály. Když to otočíte a až po úplném zastavení se pokusíte vyháknout boty pevně spojené s pedály, může to špatně skončit. Já to otočil a odnesl si z toho pěkných pár jizev.

Jel jsem krátké kolečko po asfaltových tepnách v okolí Cely, dost dlouhé jen na to, abych provětral hlavu, ale ani o kilometr delší. Cestou jsem potkal █████████████████████████, zajel k nim, zastavit a pak mi došly dvě skutečnosti: Začal jsem se překlápěl a s nohama přibitýma do pedálů jsem neměl možnost, jak to zastavit. Muselo to vypadat krásně: Zastavil jsem a pak se zřítil do boku na bahnitou cestu. Ta elegance, ten půvab, ta ladnost pohybu.

Všiml jsem si, že krvácím. Za pár minut zase: Krvácím ještě tady a pořádně. Až po návratu do katatonické strnulosti Cely jsem uviděl, že se mi do lýtka podařilo zarýt zuby převodníku. Udělal jsem přesně to, co by udělal každý statistický hypochondr – vyčistil rány a začal číst o symptomech tetanu.

Tetanus není žádná sranda, způsobuje křeče, ztrátu koordinace svalů, problémy s dýcháním, je smrtelný (dle CDC v posledních letech z 11%) a spóry Clostridium tetani se nacházejí úplně všude.

Na druhou stranu vakcína je velice efektivní, vydrží chránit 10-15 let a v ČR jsme všichni povinně očkováni. Díky moc. Ani se nemůžu zabavit strachem ze statisticky nepravděpodobné smrti a/nebo zmrzačení.

Normální hypochondr pojme podezření, že ho trápí neduh X, to tušení ho zcela ovládne a zorganizuje kolem sebe-diagnózy celý svůj život, počínaje pravidelnými nájezdy do ordinací lékařů, kde se dožaduje všech vyšetření známých moderní medicíně, nejlépe všech najednou.

Naproti tomu statistický hypochondr pojme podezření, že existuje určitá šance, že ho může trápit neduh X a začne zjišťovat statistickou pravděpodobnost, že se nakazí, a statistickou pravděpodobnost, že na následky zemře a/nebo si odnese trvalé následky. Zjistí své šance a pak s tím nedělá vůbec nic. Jeho život je zcela v rukách náhody. K akci ho vybičuje jedině, když je šance smrti z neduhu X, větší než souhrnná pravděpodobnost, že zemře tak jako tak. Například třicetiletý člověk má kurz 1:1000, že pojde do dalších narozenin. Laťka je nastavená vysoko a statistický hypochondr si může jít lehnout. Pořád ho bolí naražené rameno, když spadl do toho bláta.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz