V nepřítomnosti

Bylo zcela nezbytné napsat skript, který v mé nepřítomnosti simuloval aktivitu živého člověka – procházel dobře známé weby, sledoval dobře známé vzorce chování, klikal na dobře známé odkazy, stahoval dobře známé soubory, posouval myší dobře známým stylem. Bylo zcela nutné fingovat běžné biorytmy, aby digitální vládcové nedostali strach, že se najednou bez varování něco změnilo. Nic jsem neposlal na soc-nety a najednou jsem pryč, nehledal jsem cílové destinace a najednou jsem pryč, nejevil žádné známky změny chování, nic v mailech, v chatech, v navštěvovaných webech, a najednou jsem pryč – to je rizikové chování, to je nebezpečné. Naši digitální vládcové preferují predikovatelnost, stabilitu a poslušnost. Jak můžou servírovat reklamy zcela nepředvídatelnému poddanému? Jak ho můžou kontrolovat? Jak ho můžou monetizovat, když nenapsal na facebook, že odjíždí pryč? Rizikové chování musí být napraveno, za každou cenu, takový je mechanismus moci – upravuje společnost, aby umožnila snazší výkon moci. Proč si myslíte, že máte dvě jména?

Proto bylo nutné, napsat program, který se stane dočasným simulakrem živé bytosti a bude signalizovat, jako kdyby se nic nezměnilo. I tento web je součástí programu – aktualizace napsané dopředu, naplánované v dobře známé časy (tedy s velkým zpožděním) – jen aby nebylo možné potvrdit, že něco vybočilo z normálu – všechno je jako dřív, jen u kormidla nikdo nestojí…