k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Náš společný virus

5. 6. 2019 — k47 (♪)

Děti jsou od­porné nádoby chorob a Exis­tuje jediný způsob jak za­me­zit tomu, aby byly ne­u­stále ne­mocné – va­ku­ově je za­ba­lit do plastu. Jinak se musíte smířit s tím, že když se ve vašem životě bude vy­sky­to­vat aspoň jeden z těchto ne­hy­gi­e­nic­kých ži­vo­či­chů, bude vám domů vy­tr­vale při­ná­šet výběr toho nej­lep­šího z virů a bak­te­rií – pře­de­vším těch, které způ­so­bují na­chla­zení.

Na kon­stantní výměně pa­to­genů je fas­ci­nu­jící jedna věc – kdy­bychom se na dva týdny všichni uzdra­vili z na­chla­zení, viry, které ho způ­so­bují, by za­nikly. K pře­žití po­tře­bují hos­ti­tele a rhi­no­vi­rus, způ­so­bu­jící ma­jo­ritu pří­padů na­chla­zení, mimo něj pře­žije jen 3 hodiny. Viry jsou ne­u­stále v pohybu. Musí být.

Člověk je na­kaž­livý asi jeden den před a 4-7 dnů po ob­je­vení pří­znaků na­chla­zení. Ty začnou ob­vykle 2-4 dny po in­fekci. Virus má tý­denní okno, aby skočil na další oběť a tedy ten, který vás teď otra­vuje, patřil před ±týdnem někomu jinému a týden před­tím zase někomu jinému. Dalo by se (s tro­chou sim­pli­fi­kace) říct, že každý ±týden jedna po­pu­lace rhi­no­viru ob­la­žuje jiného hos­ti­tele. Za rok jich tak pro­to­čila možná 52, možná více.

V so­ci­o­lo­gii exis­tuje teorie/mem šesti stupňů od­lou­čení, která v nej­jed­no­dušší a nej­více po­pu­la­ri­zo­vané formě tvrdí, že všichni lidé na pla­netě se znají přes ma­xi­mum šest dal­ších lidí. Já neznám skoro nikoho, ale ta hrstka zná další lidí a ti zase další a další. Ně­které z těchto spo­jení vedou na ci­zince z da­lekých krajin, kteří roz­hodí sítě v od­leh­lých čás­tech světa a tak dál až ne­přímými zná­mostmi po­kry­jete celý svět. (Aby to ma­te­ma­ticky fun­go­valo každý musí znát v prů­měru aspoň 45 lidí a já znám asi tak tři, kdy po­čí­tám sebe a Viet­namce v po­tra­vi­nách).

Určitě teď mys­líte na to, na co myslím já: Kolik pře­nosů rhi­no­viru nás všechny spo­juje? Přes kolik ka­pén­ko­vých spršek po kých­nutí nebo podání rukou, kterou jsme si utřeli nudle, je naše na­chla­zení spo­jeno? Virus, který vás dnes škrábe v krku, před mě­sí­cem otra­vo­val Bri­gitte Bier­lein, na za­čátku roku Linuse Tor­valdse a před vá­no­cemi Tonyho Hoara. Někoho musel, v klidu by ne­pře­žil. Jaká je úroveň od­lou­čení viru? Kdo byl ten rhi­no­vi­rový Adam a Eva, ke kterém můžeme vy­sto­po­vat naší spo­leč­nou nákazu?

Tohle je další zcela zby­tečná úvaha, ale za­jí­mavá, co říkáte?


+1: Na pří­buzné teorii hi­e­rar­chi­cal na­vi­ga­ble small world graphs – tedy, že z kaž­dého místa se dá dostat na každé jiné v malém počtu kroků – jsou vy­sta­veny velice efek­tivní al­go­ritmy hle­dání po­dob­ností.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz