k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

V lesích

1. 6. 2019 — k47 (♪)

Musím se vám svěřit s jednou věcí: Nejdou mi na rozum lidi, kteří voní. Ne ve všech si­tu­a­cích, po­cho­pi­telně, jen na jednom místě, které je mému srdci velice (pře­de­vším vzdá­le­ností) blízké – v lesích.

Znáte to: Pro­je­dete kolem někoho na kole a ve velké rych­losti do­slova na­bou­ráte do husté pa­chové stopy, která se za oním je­din­cem vleče a začnou vám slzet oči. Chápu to u mla­dých párů, které stej­nak nemají ponětí, co právě dělají mezi smrky, pro ně je to jen vata, která je dělí od in­timní kon­gre­gace, o kterou jim jde. Ty můžu úplně vy­škrt­nout, jsou šílení, zcela bez kon­t­roly nad vyš­šími men­tál­ními funk­cemi, pra­staré obvody v jejich moz­cích ne­ko­he­rentně křičí „rod musí po­kra­čo­vat, rod musí po­kra­čo­vat“. Tihle mi nevadí, jenom všichni ostatní.

Jste upro­střed lesů, tak proč se sta­ráte, jaký za­ne­cháte na ostatní dojem? Pří­roda smrdí, je plná hni­jí­cích mršin a za­tuchlého bahna, ex­kre­mentů, pa­ra­zitů a špat­ného dechu. (Já dělám svůj kousek tím, že vět­šinu času smrdím jako zka­žené zelí.) Jak po­znáte, že někde jsou divoká pra­sata? Příliš to tam nevoní. Z toho si vez­měte pří­klad.

Vr­cho­lem je pak voňavý spor­tu­jící jed­not­li­vec. Vy­ko­nává ak­ti­vitu, při které tělo při­ro­zeně a úče­lově pro­du­kuje zdroj smradu, navíc kolem něj není nikdo, kdo by se v nejmen­ším staral, ale přesto okolo sebe vy­tvoří auru pro­ni­kavé na­sládlé vůně, která se za ním táhne dob­rých tři sta metrů.

(dnešní článek nemá žádnou pointu)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz