k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Typografie (jaké uvozovky jsou nejhezčí)

23. 1. 2019 — k47 (♪)

Na­jed­nou mi to došlo: Strá­vil jsem půl hodiny hle­dá­ním, jaký jazyk po­u­žívá vi­zu­álně nej­pří­jem­nější styl uvo­zo­vek. Měl bych chodit víc mezi lidi.

Začalo to, když jsem pře­mýš­lel, že bych na as­cii­blog měl do­dě­lat ty­po­gra­fické kon­verze, jaké má for­má­to­vač Texy (ze kte­rého jsem vy­chá­zel)— pře­vá­dět „xxx“ na „xxx“, 'xxx' na ‚xxx‘, x – y na x – y a … na …1 . Pro­blém je jenom v tom, že se mi vy­lo­ženě nelíbí český styl uvo­zo­vek 99 dole a 66 nahoře (al­ter­na­tivní znační »xxx« nebo ›xxx‹ je o něco pří­jem­nější). Z toho důvodu jsem na wi­ki­pe­dii začal hledat jaké další způ­soby uvo­zov­ko­vání jsou po­u­ží­vány jinde s tím, že musí exis­to­vat něco lep­šího. Nevím jestli něco ta­ko­vého je, ale roz­hodně mnoho jazyků má mnohem horší způsob zna­čení přímých řečí. Na­pří­klad finské uvo­zo­vání »xxx» je divné, Lob­ja­nové lu/li’u je zcela bi­zarní (ale to platí o tomto jazyku obecně). A pak je tu Fran­couz­ština, jejíž systém je po­sta­vený na hlavu. Jedině Fran­couzi mají to je ne sais quoi, aby byli ochotní ten zmatek ak­cep­to­vat.

Jen si to vez­měte: Mezi špi­ča­tými uvo­zov­kami a textem musí být mezera (« xxx »), uvo­zovky musí před­chá­zet každý řádek dlouhé citace, ne­po­u­ží­vají se za­no­řené uvo­zovky, párové sym­boly ne­musejí být vy­vá­žené a uvo­zovky ohra­ni­čují oblast od po­čátku první přímé řeči až k místu, kde se pře­stane mluvit včetně všech uvo­zu­jí­cích vět, při­čemž změny mlu­vící osoby se ozna­čují čtver­čí­ko­vou po­mlč­kou. Pro lepší po­cho­pení ve fran­couz­ském stylu by text byl uvo­zený nějak takhle:

« Ne­mlu­vím na vás, pane, řekl: — Ale já mluvím na vás » za­kři­čel mladý muž.

Pěkné, co?

V ty­po­gra­fii je dů­le­žité kromě pra­vi­del vi­zu­ální er­go­no­mie také zvyk. Texty daného jazyka jsou vy­sá­zené ur­či­tým stylem, proto je na ně čtenář toho jazyka zvyklý a proto se mu čtou dobře. Mozek není vy­vá­děn z míry ne­u­stá­lými de­vi­a­cemi a proto může snáze par­so­vat význam textu. Takže nej­spíš zatnu zuby a im­ple­men­tuji české uvo­zovky s mož­ností zvolit »xxx« styl pro fajnšmej­kry.

Jinak Uni­code ve své ne­ko­nečné moud­rosti nabízí ne­u­vě­ři­telně bo­ha­tou paletu znaků, které uspo­kojí po­třeby kaž­dého ty­po­gra­fic­kého pu­risty a fe­ti­šisty. De­fi­nuje nejen troj­tečku jako jeden znak (…), ale také troj­tečku do kopce (⋰) nebo upro­střed řádku (⋯). Pokud vám ne­stačí lo­mítko máte v re­per­toáru su­per­lo­mítko 🙼 . Také po­sky­tuje celou paletu po­ml­ček a spo­jov­níků pro každý případ: spo­jov­ník -, půl­čtver­čí­ko­vou po­mlčku –, čtver­čí­ko­vou po­mlčku —, dvo­ji­tou čtver­čí­ko­vou po­mlčku ⸺ nebo lu­xusní troj­čtver­čí­ko­vou po­mlčku ⸻ pro pří­pady kdy chcete po­ml­čet na velice dlou­hou dobu a nechat čte­náře nabrat dech.

Za­jí­mavé po­čtení (pro de­fi­nici slova „za­jí­mavé“, která se nej­spíš roz­chází s vět­ši­no­vou po­pu­lací) byla také wiki-stránka o me­ze­rách za tečkou. Exis­tují dva styly—jeden za větu vkládá stej­nou mezeru jako za oby­čejné slovo, druhý vkládá mezeru větší. Dlouhý styl může na první pohled vy­pa­dat jako zcela ire­le­vantní pře­ži­tek z doby psa­cích strojů, kdy se psavci sna­žili emu­lo­vat ještě starší styl tisku, ale někdy se s tímto způ­so­bem me­ze­ro­vání se­tká­vám v tex­to­vých do­ku­men­tech RFC stylu. Přesně toto cho­vání—dvě mezery za konec věty—je vý­chozí v edi­toru vim, ve kterém píšu k47čku. To ale není úplně pře­kva­pivé vzhle­dem k faktu, že vim je vy­ko­pávka s kořeny sa­ha­jí­cími do roku 1976, tedy do doby, která k psacím stro­jům neměla zase tak daleko.

Jaký je tedy plán? Nej­spíš začnu do­dr­žo­vat ty­po­gra­fické kon­vence našeho jazyka, i když se mi ne­musejí líbit. Všrchno je to jen o zvyku.


  1. Jestli změny budou im­ple­men­to­vány, tyto pří­klady ne­bu­dou dávat smysl, neboť soft­ware pře­vede pří­klady na vý­sled­nou ty­po­gra­fic­kou formu.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz