k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Kdo byl zabiják psů?

18. 8. 2019 — k47 (♪)

Asi takhle: Under the Silver Lake je post-mo­derní neo-noir film o masivní kon­spi­raci, která jako všechny kon­spi­race nedává žádný smysl. Není úplně špatný, tak 50/50 s po­ten­ci­á­lem do­sa­žení kul­tov­ního sta­tutu. Ker­mode nebyl nadšen, Mike a Jay z RLM naopak byli a tak na­lá­kali i mě.

Přesně vy­svět­lit film, není úplně jed­no­du­ché, po­vr­chový příběh no­mi­nálně sle­duje cestu ne­sym­pa­tic­kého hrdiny do srdce masivní kon­spi­race, ale to není všechno. Ma­te­riál můžeme číst mnoha způ­soby: Jako útok na pop-kul­turu, která není víc než umělý ne­u­přímný pro­dukt; zbož­ňo­vání a touhu po do­sa­žení slávy a ne­smr­tel­nosti, ať už fak­tické nebo v očích bu­dou­cích ge­ne­rací za pomoci pod­vodu; ne­pří­liš dobrou kri­tiku ob­jek­ti­fi­kaci žen ho­ly­wo­o­dem nebo obec­ného hle­dání řádu a smyslu v ne­vý­raz­ném šumu re­a­lity. Tyto in­ter­pre­tace jsou možné, ale film není zkon­stru­o­ván dost ob­ratně na to, aby mohl vy­bu­do­vat pře­svěd­čivý ar­gu­ment pro to nebo ono čtení.

Třeba me­cha­nické vy­u­ží­vání žen ho­ly­wo­o­dem: Na jednu stranu jsou bez vý­jimky všechny ženy vy­u­ží­vané jen jako re­kvi­zity nebo ob­jekty, ale na druhou nemají žádnou au­to­no­mii nebo snahu změnit svou si­tu­aci, jen plují s prou­dem. Scéna na konci filmu, kdy pro­ta­go­nista ko­nečně ob­je­vil hle­da­nou dívku, teď v lu­xusní kryptě od­říz­nuté od světa horou betonu a če­ka­jící, jako jedna z nevěst mi­li­ar­dáře, na oka­mžik na­ne­be­vzetí. Když pak pro­nese: „Well, there's no get­ting out now, so I may as well make the best of it.“ je z toho cítit re­zig­naci na mož­nost sys­té­mové změny, po­do­bou, jaká byla cítit z ne­šťast­ných slov Terryho Gil­li­ama na si­tu­aci post-Wein­stein. V tomto ohledu film vypadá ne­pří­liš pro­gre­sivně a ukrutně ni­hi­lis­ticky – ať se stane cokoli, mladé ženy budou umírat v hrob­kách po boku po­blouz­ně­ných mi­li­ar­dářů a to jen pokud budou mít štěstí.

Mnoho scén je samo o sobě za­jí­ma­vých a vi­zu­álně při­taž­li­vých, to je pravda, ale celek, i když má lep­ka­vou povahu a donutí člo­věka, aby se aspoň na chvíli snažil po­spo­jo­vat mnoho zblou­di­lých linek záhad a najít od­po­věď na otázku Kdo byl za­bi­ják psů?, přesto nedrží po­hro­madě. Film se táhne příliš dlouho a je příliš nudný, až po okraj na­pě­cho­vaný sym­boly a skry­tými vý­znamy, ale přesto prázdný.

Nechci po­rov­ná­vat tenhle snímek s jinými, jde o špatný způsob hod­no­cení, ale tady se nemůžu vy­hnout srov­nání s Mul­holland Drive. Jsou to docela jiné bestie, ale přesto sdílí určité pro­cento DNA. Mul­holland Drive na první shléd­nutí působí jako cha­o­tická změť scén, postav a pří­bě­ho­vých linek, ale všechno je možné vy­svět­lit, ke každé záhadě je někde skryté vo­dítko. Z Under the Silver Lake jsem tenhle pocit neměl. Jeden pří­klad za všechny: V re­cen­zích se ob­je­vila teorie, že pro­ta­go­nista si kon­spi­raci z větší části vy­mys­lel jako es­ka­pis­tic­kou fan­ta­zii, v níž hraje první housle a je dů­le­žitý. Pominu fakt, že jde o velice vrat­kou tezi, pro­tože ve vý­sledku neměl na nic vliv, nic ne­změ­nil, pro­tože hlavní pro­blém je chy­bě­jící vy­me­zení. V Mul­holland Drive je exis­tence snové re­a­lity a re­a­lity reálné na­zna­čena změnou jmen. V Under the Silver Lake po­dobné vo­dítko chybí, není v něm dost ma­te­ri­álu, který by všechno mohl vy­svět­lit, a i kdyby tam byl, film mi ne­po­skytl dost mo­ti­vace se pustit do de­kó­do­vání.

Před­chozí od­stavce můžou znít hro­zivě ne­ga­tivně, ale není to tak strašné. Aspoň jde o za­jí­mavý film po­la­ri­zu­jící obe­cen­stvo a vám třeba může sed­nout. Ale pokud chcete něco po­dob­ného, jen lep­šího, smě­řujte pohled směrem k Inhe­rent Vice nebo Mul­holland Drive.


Pů­vodně jsem nic z před­cho­zích od­stavců ne­chtěl psát. Při sle­do­vání mě napadl jiný úhel útoku na pří­běhy točící se kolem kon­spi­rač­ních teorií. Před­stavte si pro­ta­go­nistu, který je jimi po­sedlý, divoce je kon­zu­muje a píše o nich. Jeho tvorbu hltají jiní a aniž by s ním ko­mu­ni­ko­vali, ji roz­ví­její a ne­vě­domky re­a­li­zují, staví pro pro­ta­go­nistu svět dle jeho vlast­ních plánů. Za­ne­chá­vají po sobě ná­znaky, stopy a sym­boly, které jsou pro­ta­go­nis­tou in­ter­pre­to­vány jako důkazy kon­spi­race a ten se tak noří hlou­běji a hlou­běji do vlastní pa­ra­no­idní fan­ta­zie a pro­zkou­mává re­a­litu, kterou sám vy­tvo­řil, ale nemám nejmenší tušení, jak kon­krétně by tohle mohlo být re­a­li­zo­váno.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz