k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Existují jen dvě pohlaví!

26. 8. 2019 — k47 (♪)

Z ně­kte­rých ob­zvlášť re­gre­siv­ních kruhů in­ter­netu často za­zní­vají trans­fobní tirády o tom, že exis­tují jen dvě po­hlaví, že trans-ženy nejsou ženy a tak po­dobně. Ohá­nějí se přitom „zá­kladní bi­o­lo­gií“ a „zdra­vým ro­zu­mem“: tak to přece dává smysl, tak to bylo vždycky a taková je pravda.

Moje pozice na tohle téma je, že nevím. Nemám do­sta­tečně blízké zku­še­nosti a proto přejmu pozici vědců, kteří se věnují bi­o­lo­gii a stu­dují bohaté de­taily lid­ského vývoje a budu se řídit jejich po­znatky, ne hlasem rozhně­va­ného online davu osla­vu­jí­cího mystic­kou tra­diční kul­turu, v níž ženy vždy hrají až druhé housle.

Moje kri­tika je o úroveň hlou­běji, na fi­lo­so­fické úrovni, dalo by se říct. Je to asi takhle: V prů­běhu dějin jsme vy­tvo­řili abs­trakci světa, kde fi­gu­rují muži, ženy a nic mezi tím. Šlo o uži­teč­nou mapu, pro­tože ob­stojně po­kryla vět­šinu lid­ského spek­tra, ale přesto jen o mapu, která je z pod­staty ne­kom­pletní, abs­tra­huje a vy­ne­chává ně­které de­taily. A teď, když naše po­ro­zu­mění ge­ne­tiky, bi­o­lo­gie a při­leh­lých oborů po­stou­pilo, sna­žíme se zdo­ko­na­lit a zpřes­nit tento plán a od­stra­nit jeho chyby. O tom, že že jsme ve svých mo­de­lech do­pus­tili chyb svědčí třeba fakt, že ho­mose­xu­a­lita byla z ICD – me­zi­ná­rodní kla­si­fi­kace nemocí od­stra­něna až v de­sá­tém vydání z roku 1990.

Re­ak­ci­o­nář­ské hlasy tohle ne­be­rou na mysl, model se pro ně stal re­a­li­tou, abs­trakce se stala kon­krétní sku­teč­ností a mapu, na­místo uži­tečné po­můcky, po­u­ží­vají preskrip­tivně. Mapa je pro ně te­ri­to­riem.


+1: Jorge Luis Borges se ke vztahu mapy a te­ri­to­ria vy­já­d­řil v jed­no­od­stav­cové po­vídce O dů­sled­nosti vědy.

+2: Kdysi jsem četl blog, který ma­po­val pře­chod trans-ženy a nebylo to snadné čtení. Byl z něj hma­ta­telně cítit pocit, že nikdy nebude kom­pletní, nikdy nebude správná, nikdy nebude taková, jaká chce být, vždy na půli cesty k vlastní iden­titě a lámal mi srdce. Nejvíc se mi do mysli zaryl jeden docela tri­vi­ální detail, když zmíní, že všechno staré mužské ob­leční je k ničemu a po­tře­buje nové, které lépe lícuje s pravou gen­de­ro­vou iden­ti­tou. Jde o ba­nál­nost, ale nikdy mě to ne­na­padlo, pře­chod jsem viděl ve velkém obraze – změna jména, HRT, ope­race – ale tento malý detail… změna je to kom­pletní a vše­ob­jí­ma­jící do míry, kterou si ne­do­ká­žeme před­sta­vit.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz