k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nulová trakce

13. 1. 2019 — k47 (♪)

Neděle, 15:00, 4 stupně nad nulou, po­prchává, ně­ko­lik cen­ti­me­trů sněhu, které na­pa­daly v po­sled­ních dnech taje, čas vyjet na kolo. Proč ne?

Velice brzo se ale uká­zalo, že ja­ký­koli ply­nulý pohyb vpřed je zcela ne­možný. Po hlad­kém as­faltu hlav­ních tahů se dalo jezdit, ale jakmile jsem za­bo­čil do boč­ních les­ních cest a začal se bořit pěti cen­ti­me­try mokrého udusa­ného sněhu, cesta byla zcela ne­možná. Ujel jsem pa­de­sát metrů než se přední kolo divoce smýklo, bicykl nabral zcela ná­hod­nou a ne­o­vla­da­tel­nou tra­jek­to­rii a stroj mě vy­mrš­til ze sedla. Zas jsem upus­til duše v před­stavě, že tak získám zpátky ně­ja­kou trakci, ale nic se ne­změ­nilo. Pohyb vpřed před­sta­vo­val jen te­o­re­tic­kou před­stavu. Ale ne­o­to­čil jsem se na útěk, to ne, po­kra­čo­val jsem dál, kaž­dých pa­de­sát až sto metrů musel za­sta­vit, pro­tože ří­dítka si dělala, co chtěla, a duše klouzaly jako na másle. Ale nebyl jsem v tom sám. V ta­jí­cím sněhu zů­staly stopy jiných cyk­listů, je­jichž tra­jek­to­rie byla po­dobně ne­před­ví­da­telná, chvíli jeli rovně, ale pak to s nimi zne­na­dání hodilo, stopa bez va­ro­vání od­bo­čila do boku. A když ty cesty pro­jeli tito be­ze­jmenní hr­di­nové, do­ká­žou je projet všichni do­sta­tečně od­hod­laní. Navíc záhy jsem se dostal do bodu zlomu, kdy úprk byl stejně dlouhý jako cesta vpřed a tak nebylo zbytí. Musel jsem se mokrou zemí pro­kou­sá­vat dál a kopce, které jsou za slun­ných dnů rychlé rampy, sjíž­dět krokem. Spadl jsem jen dva­krát, ale v obou pří­pa­dech v zá­chvatu ata­vis­tic­kých zví­ře­cích smyslů, se mi po­da­řilo vy­sko­čit z pedálů a do­pad­nout na nohy a chech­tal jsem se jako blázen.

Když jsem jel rych­leji, měl jsem pocit, že mám víc sta­bi­lity, ale kolize byly o to horší, naopak za pomalé jízdy se kolo smý­kalo jako rozzlo­bený had. Tak jako tak to jízda byla zcela ne­možná. Jediný do­pravní pro­stře­dek, který by měl aspoň ně­ja­kou šanci, byl fat­bike s měk­kými 10cm ši­ro­kými gumami a to jen možná.

Jak říkám, jez­dilo se hrozně, dávám 9/10. Čím horší pod­mínky, tím to bývá větší zábava. Zkuste to taky, jen pak osušte kolo a vy­čis­těte a na­o­lej­ujte řetěz, jinak vám zre­zaví jako mě.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz