#TeamTrees - proč nezasadit dvacet milionů stromů

Na internetu zuří hurá akce mající za cíl vybrat 20 milionů dolarů, které poslouží pro zasazení 20 milionů stromů. Má vlastní hashtag #TeamTrees, jak se dnes nosí. Jde o pozitivní čin, nechci aby si nikdo myslel opak, přesto mám výhrady. Někdy je totiž lepší nedělat nic, než dělat něco, cokoli.

Dvacet milionů stromů vypadá jako velké číslo, ale jaký dopad to bude mít na globální klima? Strom rostoucí v tropech ročně absorbuje až 22 kg CO₂. To znamená, že cíl TeamTrees povede k eliminaci 440000 tun CO₂ z atmosféry každý rok, což je asi tolik jako emise maličkého státu Belize. V ČR připadá 9.2 tuny CO₂ na hlavu, musel bych zasadit 418 stromů v tropech, kde rostou 3× rychleji než v mírném pásu, abych vykoupil svou uhlíkovou stopu.

Celosvětově emise ze spalování fosilních paliv čítají asi 37000000000 tun CO₂. TeamTrees, až zasadí svůj les, eliminuje maximálně 0.0012%. Není to nula, jde o pozitivní krok vpřed, ale nesmíme ani na vteřinu podléhat iluzi, že je to dostatečný krok k řešení globální klimatické krize, k němu nestačí 20 milionů stromů, ale jeden bilion.

Každý projekt, ať už má velký nebo malý dopad, pohltí část naší kolektivní imaginace, energie a pozornosti, která pak nemůže směřovat na podstatnější změny. Jako příklad může posloužit recyklace. Kontejnery na plasty, papír, sklo a kovy jsou všude. Dokonce i v té díře, kde bydlím, jsou na třech různých místech. Protože jsme vynaložili tolik prostředků a úsilí na vybudování infrastruktury recyklace, to může vypadat, že recyklace samotná vyřeší klimatické problémy, ale není tomu tak.

Recyklace je komplikovaná a často nepříliš efektivní. Nejhorší je zpracování plastů, protože není jen jeden druh plastů ale mnoho. Ty se musí přesně roztřídit, kdy stačí malá kontaminace špatným plastem a výsledek je k ničemu. Zrecyklovaný produkt má nižší kvalitu než nový plast. Jediný materiál, který se na 100% vyplatí recyklovat je hliník. Jeho extrakce z bauxitu potřebuje nekřesťanské množství energie, ale vyčistit plechovku a pak ji roztavit, nestojí skoro nic.

Samotná recyklace je v mantře reduce, reuse, recycle na posledním místě. Preferované je opětovně využit produkt, než ho vyhazovat, nebo lépe ho vůbec nekupovat. Ekologické si není koupit elektrické auto, ale přestat jezdit autem. „Ekologická konzumace“ je často odpustek, který si kupujeme pro vlastní dobrý pocit.

Obrovský dopad by mělo postupné zavírání uhelných elektráren, ale to je obrovský projekt, který potřebuje politickou a společenskou vůli a plánování. Nemůžeme si dovolit, aby naši kolektivní představivost, energii a pozornost vysály pidi-projekty s maličkým pozitivním dopadem a žádná nám pak nezůstala pro ambicióznější cíle. Nemůžeme si dovolit zůstat v myšlenkové škarpě „Já už recykluji, co víc po mě chcete?“

Nechci, aby tahle tiráda vyzněla jako „nezdržujte se malými činy,“ to ne. Klimatické problémy nevyřeší osobní ústupky a drobné samaritánství, i když má pozitivní dopady, ale jedině kolektivní akce. TeamTrees není konec, ale odrazový můstek a potvrzení toho, že když se organizujeme, můžeme dosáhnout změny.