Ta dnešní mládež...

Za roky internetování jsem vytvořil mraky twitterových účtů. Některé jsem používal pro specifickou událost (& pak na ně zanevřel), jiné pro konkrétní projekt (& pak na ně zapomněl), jiné byly přivařené k jakémusi webu, který přestal dávno fungovat (& de facto zanikly s ním), jiné byly moje oficiální alty, jiné skryté „trolící“ účty a další jen persóny spící a čekající na svůj čas. Nic z toho ale není důležité.

Loni jsem takhle začal s účtem za mých mladých let, který jakoby píše stařec blíže nespecifikovaného věku (může mu být něco mezi šedesáti a sto šedesáti lety) a vždy komentuje novinové titulky, že dnes to nestojí za nic, že dnešní lidé jsou k ničemu a za jeho mladých let to, ať už je to cokoli, bývalo lepší. Nic z tohoto také není důležité.

Články, nad nimiž lomí ruce, vybírám z jediného zpravodajského média, které stojí za pozornost – irozhlas.cz. Většinou napíšu nějaký rádoby komický nesmysl o zprávě z irozhlasu a nic moc se nestane. A pak najednou moje kydy retweetne přímo irozhlas. Hmm. To může znamenat, že moje snažení na tomto světě dosáhlo logického vyvrcholení & je čas se pohnout do světa dalšího nebo na mě přišli & konec se blíží.

Každopádně, ať už to znamená cokoli, jedno je jisté: Nejrychlejší metoda, jak se vyšplhat po žebříčku online popularity, je se svézt na zádech někoho známějšího. Kdysi jsem míval tumblr, který se věnoval specifické subkomunitě jedné komunity (od té doby jsem ho, spolu ostatními zahrádkami v této síti, spálil do základů) a skok z jednotek sledujících do tisíců nastal, když si ho všiml někdo v komunitě mnohem známější & začal ho sdílet. Co si pamatuji, nikde jsem tento tumblr nepropagoval, rozhodně ne systematicky, možná jen roztroušené zmínky, ale stačilo být povšimnut a najednou se přihnaly davy hladových očí. A stejná věc se, byť jen v menším měřítku, děje i v tomto případě. Pokaždé, když si účtu všimne alma mater připadá se tucet nových apoštolů.

Takže asi tak…