k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Šroub

17. 8. 2019 — k47 (♪)

Není ostuda při­znat vlastní ne­zna­lost. Já až doteď ne­vě­děl k čemu je tenhle zdán­livě zby­tečný šroub na rá­f­ko­vých brz­dách.

Čte­náři k47čky – všichni mladí, chytří a atrak­tivní – to jistě mají na háku & pro ně je ostuda něco vy­svět­lo­vat, ale přesto… Jde o to, že v každém rameni obou brzd se na­chází pru­žina, která rameno od­ta­huje od ráfku, aby po od­brz­dění botka ne­zů­stala při­tisk­nutá na ploše ráfku a ne­brz­dila. Zá­hadný šroub ko­ri­guje sílu této pru­žiny – čím víc ho po­vo­lím, tím je pru­žina lax­nější, čím víc ho utáhnu, tím je tvrdší a víc tlačí ven. S jeho pomocí můžu staré brzdy, které na omak pů­so­bily jako houba, pre­cizně vy­la­dit tak, že se každá botka vznáší přesně jeden mi­li­metr nad ro­vi­nou ráfku a čeká, aby mě mohla pře­ho­dit přes ří­dítka, jen když za­va­dím o brz­dové páky.

Přesně to jsem taky udělal. První pokus byl víc am­bi­ci­ózní než ro­zumný. Risk­nul jsem to­le­rance na max & kolo čas od času začalo jemně drh­nout o špalík gumy. Stačí málo, jen letmé tření & na­jed­nou cítíte, jako byste dřeli do toho nej­str­měj­šího kopce. Je to zvláštní pocit – po ro­vince ale přesto jako se za­ta­že­nou ruční brzdu. Mělo by to jet mnohem rych­leji, ale ať se sna­žíte, nejede.

To rychle vzalo za své. Druhé sla­dění bylo méně agre­sivní & mohl jsem jezdit, což je jed­no­značné plus, ale ten pocit, že při každém za­brz­dění už už letím, zůstal. Sva­lová paměť na­jed­nou nejen k ničemu, ale ak­tivně na škodu.

Jízdní kolo má to spe­ci­fi­kum, že přední brzda je mnohem efek­tiv­nější než ta zadní. Když za­čnete brzdit, stále máte hyb­nost vpřed, ale proto, že přední kolo drhne, za­čnete se pře­klá­pět vpřed, to trochu od­lehčí zadní kolo, má pak menší kon­takt s as­fal­tem a proto méně brzdí. Nebo tak nějak.

Nicméně, už je to dlouho, co jsem pře­le­těl přes ří­dítka, ele­gantně nebo jinak. Kdysi dávno se mi po­da­řil skok roz­nožmo za deset bodů potom, co se bicykl spla­šil po brz­dění na bahnité cestě. Do dneška ne­do­kážu vy­svět­lit fy­zi­kální po­chody, které to umož­nily. Ale radši budu žít s vi­di­nou krát­kého letu, když mi to bude (po ±deseti letech) zase brzdit, což je jed­no­značné plus.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz