Nigerijští princové
V poslední době mi nějak často volají spammeři, kteří touží, abych blíž poznal jejich společnost nebo produkt. Nikdy jsem se nedozvěděl, kam přesně míří a jaký je jejich konečný plán, protože hovor obvykle brzo skončí.
Znají moje jméno, takže jsem se dostal do nějaké spammerské databáze. Otázka zní: Jak? Volají na číslo, které používám velice velice zřídka – pro banku, omylem jednou k ověření twitterového účtu1 a možná ho má v adresářích pár lidí. Kdo z nich mě jen podrazil? Mohl mě prodat operátor. Možná podvratná mobilní aplikace číslo ukradla z adresáře v něčím telefonu. Možná. Každopádně teď mi volají spammeři jeden za druhým.
Nedávno to byl chlápek, který se vydával za reprezentanta firmy z Hongkongu, ale jeho angličtina zněla jako parodie jihoafrického přízvuku.
Většinou se stačí zeptat, odkud vzali tohle číslo a linka znenadání utichne. Nebo se můžu tvářit velice zaujatě a s entusiasmem si vyžádat, ať mi řekne všechno a když začne mluvit, telefon odložím a nechám je mluvit. Nejsou to moje peníze, není to můj čas. Je to také ideální situace si začít pro pobavení fabrikovat nesmysly. Nebudou mít žádný dopad. Nebo nasadit Lennyho. A nebo, když na nic z toho nemáte náladu, prostě zahoďte telefon. Mrskněte s ním proti zdi tak silně, až z něj vypadne baterka. Pravda, lépe se to dělá s levnými hloupými telefony, ale ta katarze stojí to za to.
„Dobrý den, chtěla bych vám představit…“ křach. Nádhera.
- Twitter má jeden nemilý zvyk: Dovolí zaregistrovat nový účet bez problémů, ale po prvním tweetu ho okamžitě zablokuje, protože pro jeho algoritmy jde o symptom podivného chování. Povolí odblokování, jen když zadám telefonní číslo.