k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Budoucnost patří solární energii (a taky thoriu)

10. 3. 2019 — k47

Večer jsem trávil na wi­ki­pe­dii čtením o masiv­ním na­sa­zo­vání so­lár­ních elek­trá­ren (Čína vede), když v tom mě na­padlo: Kolik ener­gie ze slunce bychom byli schopní vy­ro­bit v ČR? Po­krylo by slunce naši spo­třebu? Na­de­šel tedy čas na sérii zbrk­lých kal­ku­lací a zcela jistě myl­ných závěrů.

Podle ne­ko­nečné moud­rosti wi­ki­pe­die tři krá­lov­ství koruny české do­hro­mady spo­tře­bují 70 TWh elektřiny ročně a na každý metr čtve­reční do­padne zhruba 1000 kWh slu­neční ener­gie ročně. To zna­mená, že spo­třebu by po­krylo 70 km^2 te­o­re­tic­kých panelů se 100% efek­ti­vi­tou. Ta se ale v reálu po­hy­buje někde kolem 17%, nutnou roz­lohu vy­ná­so­bíme šesti a pak vy­chází, že je nutné vy­tvo­řit moře panelů o roz­loze 420 km^2. To před­sta­vuje vět­šinu ka­tastru Prahy, ale jen 0.5% plochy celé re­pub­liky a to může být oběť, která stojí za bu­douc­nost bez CO_2. Naše ná­rodní roční emise CO_2 činí 100 mi­li­onů tun a pokud správně po­čí­tám, tak to od­po­vídá 1.27 kg CO_2 na každý metr čtve­reční.

Pro so­lární elek­trárny ale exis­tují pod­statně vý­hod­nější lo­ka­lity v zemích, kde je víc slunce a méně lidí, jako jsou pouště se­verní Afriky. Dopadá tam ~3x víc slu­neč­ního záření než v našich ze­mě­pis­ných šíř­kách a navíc Maroko, Al­žír­sko a Tu­nisko tvoří sou­část jed­notné syn­chronní sítě s Ev­ro­pou, takže nic ne­brání si užívat jejich slunce v našich zá­suv­kách.

V Maroku mají velké plány. Do roku 2020 plá­nují vy­bu­do­vat 2GW so­lární ka­pa­city, která po­kryje 38% místní ener­ge­tiky. Tam to myslí vážně.

Když se na tato čísla po­dí­vám z druhé strany, říkají, že pokud budeme ig­no­ro­vat špičky, po­třeby re­pub­liky by uspo­ko­jila jedna elek­trárna o výkonu 7.7 GW, která by jela 24/7. To není zas tak moc. Te­me­lín má in­sta­lo­vaný výkon 2.1 GW, vz vzdu­chu visí další dva re­ak­tory a v sou­čas­nosti z jádra do­lu­jeme tře­tinu po­ctivé české ener­gie. Myš­lenka na plně nuk­le­ární bu­douc­nost bez uhlí touto op­ti­kou vypadá víc než hma­ta­telně. Stačí do­sta­vět Te­me­lín, přidat pár dal­ších bloků a jedeme v tom jako Fran­cie. Pravda, nuk­le­ární ener­gie má špat­nou pověst, ale ta není za­slou­žená. V po­rov­nání s ná­sledky uhel­ných elek­trá­ren, které za­bí­její stovky tisíc lidí ročně, jde o stěží vi­di­telné vr­cholky na grafu. Pro­blém je v tom, že uhlí je s námi od po­čátků prů­mys­lové re­vo­luce a nemá ten­denci k šo­ku­jí­cím udá­los­tem jako Three Mile Island, Čer­no­byl nebo Fu­kushima. Během nich unikla určitá dávka ra­di­ace, ale ta uniká ne­u­stále v kouři uhel­ných elek­trá­ren.

Navíc exis­tují tak­zvané bre­e­der re­ak­tory, zatím jen ex­pe­ri­men­tální, ale s velkým po­ten­ci­á­lem. Ty během svého pro­vozu vy­rá­bějí nejen ener­gii, ale i palivo z jiných ne­pří­liš uži­teč­ných izo­topů. V nich je možné využít až 100% ener­gie uranu nebo thoriu na­místo jed­noho pro­centa, jak je běžné v sou­čas­ných ko­merč­ních re­ak­to­rech. Kdyby tyto byly ve velkém na­sa­zeny, zcela by změ­nily tvář ja­derné ener­gie. Nejen, že by se ra­zantně zre­du­ko­valo množ­ství stra­ši­del­ného odpadu, ale ze štěp­ných ma­te­ri­álů by stal ob­no­vi­telný zdroj. Sou­časné zásoby paliva vydrží do doby než sluce za pět mi­li­ard let vy­hasne, iro­nicky by tak měla ja­derná ener­gie delší ži­vot­nost než ta slu­neční.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz